Možná....

24. června 2011 v 18:43 | Danny |  Tvorba k pláči (příběhy)
Osamělost.
Tak velká.
Bojím se.

"Co tu ještě děláš?"podivila se uklízečka,když otevřela dveře poslední třídy,kterou měla uklidit.Místo toho,aby byla prázdná a plná nepořádku,tu seděl v lavici chlapec.Ovšem nepořádek tu byl i tak.Vypadal smutně (ne ten nepořádek,ale ten kluk :)).Chlapec vzhlédl od desky stolu,ale pak se vrátil ke svému přemýšlení o životě.
"Mladý muži,mluvím s tebou.Je půl hodiny po zvonění,škola skončila.Běž domů."pokračovala uklízečka,když chlapec nereagoval.Opět se nestalo nic,kluk zíral do blba a přemýšlel.Po další minutě už došla uklízečce trpělivost.
"Nemáš tu co dělat.Půjdeš pryč,nebo ne?" Chlapec vzhlédl na delší dobu než jen pár vteřin a upřel na ní své nepříjemně chladné oči: "Možná...." Pak se zvedl,sebral batoh a beze slova třídu opustil.Možná,že nezajímal cizí lidi.Dobře.Ale proč nezajímal i spolužáky a rodinu? Rodina ho opustila,když mu bylo pět let.Až do teď bydlel s tetou a jejím přítelem.Ale to se brzy změní.Teta čeká dítě.Svoje vlastní.Těžko tedy bude mít zájem o protivného teenagera.Joah si přiznal,že ho to mrzí,avšak bylo to tetino rozhodnutí a on s tím nemohl nic dělat.A spolužáci...ty zajímal jen v případě,kdy po něm chtěli něco hodit,či ho popichovat.
(mnohokrát v minulosti i současnosti:)
"Joahu,zavři tu knihu." *žádná reakce* "Joahuuu,Joahu!" *nic* "Hej,zavři tu knížku." *nulová reakce* *BUM!,spolužáci mu zaklapli knihu* Joah vzhlédl,zavrtěl hlavou nad jejich primitivností a opět pokračoval ve čtení.
"Joaaahuuu...." *žádná reakce* *SVIIIST,přistáli Joahovi papírky na hlavě od spolužáků* *žádná reakce*

Joah chtěl kamarády,ale byl tichý,neustále si četl a působil dojmem,že je mimo.Také proto,že neměl mobil a internet pro něj bylo to samé,jako azbuka-neznal,nepoužíval,nerozuměl. A tak,místo toho,aby si v nové škole našel kamarády,našel posměch.Nebyla to šikana,jen byl ostatním k smíchu a utahovali si z něj.
Joah vyšel ze třídy a zamířil do šatny.Nechtěl jít domů přes hlučné centrum města,kde na sebe lidi ječí a všude je jen shon.Cítil depresi,depresi z toho,že byl sám.Někdy mu vadilo,že si nemá s kým povídat,například o těch knihách,co denodenně četl.Tedy šel domů přes park a zamyšleně se díval na zem.Nevnímal okolí,takže nebylo divu,že vrazil do nějakého člověka-a tím byl jeho "strýc",který se někam hnal.
"Ahoj,zrovna tě hledám.Chtěl bych ti říct,že jsme s tetou změnili rozhodnutí.Nechceme mít malou rodinu,ale velkou.K tomu miminku ještě adoptujeme nějakého chlapce tvého věku a zůstaneme všichni spolu."
Možná je to pravda.
...takové štěstí?

Joah zvedl překvapeně oči a vydechl něco,co nemohl kromě něho nikdo slyšet.

Budu mít kamaráda.
Jsem šťastný...

Po velmi dlouhé době,Joahu.Ale štěstí nedokáže vše-Joahova teta při porodu dítěte zemřela a s ní i dítě.Jeho "strýc",celý nešťastný,ze žalu spáchal sebevraždu.Joah skončil v dětském domově a uvědomil si velmi překvapující skutečnost.

Teď jsem doopravdy šťastný.

Samozřejmě,ze smrti tety byl smutný,protože to byla milá paní.Ale díky tomu,že skončil v dětském domově,se zbavil své současné školy,jelikož v dětském domově byla jiná škola.
Byla to nová šance.Nová šance najít přátele a zbavit se stesku,teď již dvojnásobného.
A Joah své šance využil.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak co,dokázali byste také překonat těžkou životní situaci a využít nové šance?
Změnit se,aniž byste k tomu potřebovali cizí pomoc či dar paní Štěstěny?
Poznámka autora: Ann,připomíná ti to někoho? Někoho,koho známe? Protože ano,částečně je to ta osoba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ondry-diary ondry-diary | Web | 24. června 2011 v 23:44 | Reagovat

Smutný příběh :(

2 annicoolka annicoolka | Web | 1. července 2011 v 20:43 | Reagovat

je to ta zrzavá osoba ze zážitkáče (s těma knížkama) a jeden bůh...=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama