Srpen 2011

1.září? Ne,děkuju. Kiedisův knírek? Ne,sundej to!

31. srpna 2011 v 13:09 | Danny |  Kecy,kecy a asi zase kecy
Fuj,je tu nový školní rok! Kolikátý už?A,jo,desátý!
Já už nechci,mám toho dost!Teda ne,že by se mi chtělo chodit do práce,akorát si nejsem jistá,jestli mám na to zvládat dalších 10 měsíců stresu.Vlastně se nemám na co do té školy těšit-můj oblíbený předmět nás teď bude učit ten nejhorší učitel na škole,takže už to nebude oblíbený předmět.A nic jiného kromě dějáku mě nebaví.Kamarádi?No jo,na ty se těším,ale jestli to vůbec za to stojí,vždyť během dne si tak málo popovídáte...Dobře,to je vedlejší.Současně mě ještě rozčiluje Anthony Kiedis (RHCP) s tím jeho debilním knírkem a hloupými nápady.Kde je kurva rok 1999,kdy byl tak strašně k sežrání(-nebo i dřívější leta,proč ne)?! Proč nejsem starší! Minula jsem roky,kdy vypadal nejlíp,protože jsem byla hodně malé dítě a teď,když jsem v přijatelnějším věku,si nechá to pako narůst nesnesitelný knírek a praštěný účes k tomu jako bonus!Zabít! S tím vzhledem to začal mrvit někdy před pěti lety,kdy si nechal ty vlasy po ramena...uááá,já chci dobu Californication nebo By The Way,mě z něj klepne!!! Nechci knírek,nééé! Nemůžeme udělat nějakou petici jako třeba: Pryč s knírkem a tou podivnou délkou a barvou vlasů! ? Nejhorší na Anthonym je,jak je strašně prolhanej-před 2ma lety řekl,že s tím svým vzhledem něco udělá,že hne s tím knírkem.Ladies and gentlemans,akorát ty vlasy zkrátil,žvanil jeden...Dream of Californication.A takhle kecá pořád.Dokonce jsem si dnes slíbila,že si budu klidně každý den pouštět video Warped (-jen pro zvrhlé; Ann?To je přesně to,co si nepouštěj :D),které je i na mě trochu moc,jen když oholí ten stupidní knírek! Vidíš,Anthony,co bych pro tebe i udělala?Tak vlez do koupelny,ty...!
Omlouvám se všem normálním lidem,čistým dušičkám,co sem vlezli. :)

Od blázna po ďábla-zrod Dannyho

29. srpna 2011 v 14:28 | Danny |  Téma týdne
Dobře,je docela těžké začít vyprávět :)...
Tak,narodila jsem se před spousty lety,jsem stáří samo a od školkového věku jsem byla blázen.Moje kamarádka ve školce,Klárka,si hrávala na maminku a já si hrála s ní-na jejího syna.Pravidelně.Už tehdy mi nějak došlo,že jsem tady ve špatném těle a že jsem vlastně chtěla být kluk.Narodil se mi později brácha.První třída byla fajn,chodila jsem do ní se svým klukem (ano,klukem,ne kamarádem :D) a pak se rodiče rozhodli,že panelák v Praze 13 chtějí vyměnit za dům v Praze 6.Odstěhovali jsme se,poslední den školy jsem se zapomněla rozloučit s kamarády a po příští leta mě ta vzpomínka bolela...S odstěhováním začal můj fantastický koloběh operací a návštěv nemocnic.Než se dům postaví,měli jsme bydlet po zhruba 3 roky v dolním patře u babičky.U té,co nenávidí mámu.Nejen,že jsme tam bydleli nakonec 4 a půl roku,ale především se ony dvě občas pěkně hnusně pohádaly.To byl skvělý nápad,postavit barák vedle baráku vaší nepříjemné babičky!
A tak jsem po létě,kdy jsme se přesunuli z jedné Prahy do druhé,nastoupila do druhé třídy v opravdu malé škole.Byl to pro mě šok,protože předtím jsem chodila do největší školy v ČR,pětkrát větší,než byla ta nová.Někdy v září té druhé třídy jsem ve družině poznala svou novou nejlepší kamarádku-nebo kamaráda?Seznámili jsme se jak jinak,než díky mé nekonečné otravnosti.Každopádně jsem zjistila,že tahle o rok a půl mladší osoba,která byla mlčenlivá až hrůza,má se mnou společnou jednu skvělou věc-rovněž jí nevyhovovalo holčičí tělo.A tak jsme se stali-a teď aby to s váma neseklo :D-bratry.Samozřejmě,že ne v přímém rodinném kruhu,ale tak nějak se považujeme za bráchy až doteď.
Po pár letech stavby našeho domu,kdy se táta vracel až pozdě večer,jelikož hlídal stavbu, jsme se nastěhovali do nového domu,pořídili si morče Matýska a šťastně žili až do smrti...kecám,naopak,v době kdy jsme se nastěhovali začali nové problémy.Když jsme se nastěhovali,byla jsem v páté třídě,což byla doba mé poslední operace.Jednou ji odložili,a tak jsem ji podstoupila místo jara v červnu nebo červenci.Byly to samé třídenní operace,nic vážného,ale hnusné vzpomínky máte stejně.Nicméně se uzavřelo období mých nemocnic,na nějaký čas.To bylo fajn.
Šestá třída byla jeden ze dvou nejhorších let v mém životě.Na scéně se objevil pro mě nepřítel-Antíkova nová nejlepší kamarádka,jméno neudám.Antík ji měl rád a byl s ní vlastně víc než se mnou.Částečně to bylo tím,že ona byla v její třídě,kdežto já o rok výš.A hlavně: "Ona je jiná než ty.Tebe mám taky rád,ale ona je..." Nicméně mi příšerně vadila.Po nějaké době Antík přišel na to,že je to nespolehlivá lhářka a vztah byl v podstatě ukončen.I když občas se ještě vidí.Nebudu tvrdit,že jsem nebyla ráda,přestože je to sobecké.Krom války o Antíka ještě probíhala v mojí třídě šikana,přičemž obětí byl můj kamarád.Přidala jsem se na jeho stranu,ještě asi se dvěma lidmi,byli jsme ale proti celému zbytku třídy.Někdy v téhle době 6.třídy jsem se konečně zaposlouchala do RHCP,trvalo mi snad 3/4 roku,než se mi Antíkova hudba zalíbila.Máma říká: ty se musíš ve všem opičit po Antíkovi! Ale faktem je,že po dobu asi 3/4 roku jsme Red hot Chili Peppers v podstatě nesnášela a několikrát jsme se kvůli tady té hudební neshodě s Antíkem hádali.Takže kdybych to opičila po ní,skočím po tom vášnivě první den a zakřičím: Jééé,to je skvělý!,přičemž se tak nestalo.Jen jsem se během té šikany ve škole změnila z poměrně křehké bytosti na uzavřenou,tvrdou,depresivní- a nepochybuji i- nepříjemnou bytost.Nikdy se mi moc nelíbili popové písničky,v době seznámení s RHCP jsem neposlouchala žádnou hudbu,ale RHCP byl prostě trochu tvrdý začátek a nejdřív mi nevyhovovali...a nyní jsou už mojí součástí života a Anthony Kiedis láskou :D.
Ten kluk,co byl šikanován, pak po 6.třídě odešel do jiné školy a drazí spolužáci neměli oběť,a tak si vybrali mojí kamarádku,tu,co byla na straně toho šikanovaného kluka.Po ní naštěstí nešli fyzicky,i když "naštěstí" není moc na místě.I ona v listopadu 7.třídy odešla pryč.Výborně,zůstala jsem z té původní jedné strany sama.A tak jsem byla jako další oběť já.V podstatě proti mě nic neměli,jen jim vadilo,že jsem přátelila s "nevhodnými lidmi",to jsem ale tehdy nevěděla.Po dobu roku jsem byla terčem slovní šikany.Nejednou jsem z toho měla deprese a strašně mi to ublížilo,rozbilo to celou mou osobnost,přestože zpětně si uvědomuju,že normálnímu člověku,co je aspoň trochu tvrdý,by to moc neudělalo.Do toho všeho Antík přestoupil na gympl a já byla strašně sama.Nejen,že nás ten rok,kdy jsme byli každý na jiné škole,strašně odloučil,prostě to byl celkově děs pro mojí mysl.Čím dál tím víc jsem nacházela útěchu v RedHotech.Během sedmé třídy jsem se rozhodla,že chci ze své školy pryč-ideálně na tu školu,kam chodí Antík,abych se těch kreténů zbavila.Navíc jsem zjistila,při Dni otevřených dvveří,že se mi ten gympl líbí.Pokusila jsem se o přijímačky a neudělala je.Dostala jsem se na odvolání a ten den,kdy jsem se dozvěděla,že mě vzali,jsem byla příšerně šťastná.
S mým bráchou-teď nemám na mysli svého pravého bratra,nýbrž toho druhého,"jako bratra"-si vymýšlýme různá klučičí jména a někdy kolem 6.třídy vznikli naše nejoblíbenější.Antík & Danny.Hurá,máte nás tu ;)
Později jsme pro svá jména našli využití-blog.Když tahle úděsná stránka vznikala,bylo to ještě v době,než jsem se dostala na gympl,moje články byli po první rok prostě hrůza,depresivní a šílené,či vzteklé,záleželo na Dannyho náladě.Mé staré já svým stylem umřelo-je ukryto někde v mé duši,pokud tu věc ještě mám- a vám tady zůstal Danny.Drsný,drzý parchant.Jupí ;)
Občas Danny padne a objeví se tu to druhé mizerné já,které má city a které je od dob 7.třídy troska.Co ze mě máte radši? :D
Nyní jsem skoro stejná troska,pořád mívám deprese a aby můj příběh nekončil šťastně,rozpadá se mi rodina.Nejedná se o rozvod,to by bylo moc tuctové.Jen má jeden z rodičů dalšího partnera a vlastní představu,že se přestěhujeme a všichni budeme bydlet v jednom domě-moji současní rodiče a ten partner.Není to fajn?
Tohohle tématu týdne jsem využila.Stejně jsem chtěla sestavit nudný článek o mém životě a tohle byla skvělá příležitost povídat to více lidem,i když si to stejně přečtou tak 2 :D...

Článek pro úplně všechny,co to potřebují

28. srpna 2011 v 12:55 | Danny |  About...
Den pro mě začal teprve před 2mi hodinami,ale už jsem stihla jednu obrovskou depresi i s pláčem.Opět mi matka ruinovala sebevědomí a mě najednou došlo,že spoustě lidem v mém okolí či mého věku je sebevědomí ruinováno také.A proto jsou tyto další slova pro všechny,co potřebují trošku nahodit sebevědomí,či alespoň zlepšit náladu:
Každá osoba je jedinečná a v něčem lepší než ostatní,všichni jste krásní a nemusí to být vnějším vzhledem.No a co,že nosíte rovnátka,brýle,nemáte módní oblečení,nemáte kamarády,...-jste úžasné bytosti,skvělí a sympatičtí lidé.Je jedno,že to nevidíte,prostě to tak je.Podívejte se na ty,co vás shazují-samy mají problém.Nezlobte se na ně,v klidu si řekněte,jak jste fantastičtí a báječní,usmějte se a běžte těm chudákům pomoct.
Lidi,mám vás ráda! A nejsem sama...

Danny,v šílené náladě,jak už mě asi nepotkáte
P.s.: Vypadá to jako hloupý článek z Krásná.cz,ale já to myslela skutečně dobře.
Zítra budu zase normální.Nemůžu věřit,že jsem to zveřejnila.

Steam Droid

27. srpna 2011 v 16:45 | Danny |  Odkazy na hry
Po dlouhé době jsem tu s další prima hrou ;)
Druh: nenásilná střílečka
Pro: 1 hráče
Hodnocení: 6/10
Jak se hraje a o čem je:
Stanete se panáčkem,co vypadá jako hořící mikrovlnka s nožičkami a která má za úkol zničit nepřátele za pomoci důmyslné zbraně,která má náboje vypadající jako kuličky do kuličkovky. :D Cestou pokud možno osvoboďte přátelské mikrovlnky bojovníky (stačí přes ně projít).Pohyb panáčka je šipkami či W/A/S/D,zamíření zbraně se dělá pohybem myší a střílení je kliknutí levým tlačítkem myši.Pokud chcete získat bonusy,doporučuji rozstřílet ty dřevěné bedny.Určitě nedoporučuji vrhat se střemhlav do vln a šrotujících ozubených koleček,bude to vaše smrt.Za mince,které získáte odděláním nepřátelských jednotek,se dají koupit vylepšení pro vaší mikrovlnku vašeho červeného bojovníka.
Moje názory:
Prima hudba.Levely jsou ale poměrně náročné,skončila jsem u sedmého :D.

8.part

26. srpna 2011 v 15:01 | Danny |  Trosečníci aneb příběh do ČJ
Po dlouhé době jsem tu s dalším dílem toho šíleného příběhu,co jsme kdysi tvořili do ČJ :D
Pro připomenutí: 7.part
...............................................................

17.ledna 2010

Já mám králíčka….3krát hurá!
-
Počkat...kde je králík?Já mám králíčka?CO JE TO KRÁLÍK?
-
Ahá!Tenhle králík.Ráno jsem se probudil a můj Usagoušek okusoval rukáv Winry. To nevadí.Ona si toho nevšimne…Tak jsem šel udělat snídani,která se skládala z kokosů a pár banánů.A Usagoušek už měl dost vlákniny a vitamínů z Winryina rukávu.Pak se probudil Chris,tak jsem se ho zeptal,jak se má.Odpověděl mi něco v tom smyslu jako: "Špatně…málo masa…"
Pak se probudila i Winry. Pamatujete,jak jsem psal,že si toho rukávu nevšimne?Ona by si toho bývala nevšimla,kdyby ji na to neupozornil Chris…
Hrozně se naštvala a jednu mi po dlouhé době vlepila.Dost to bolelo,a tak jsem si sedl.Potom jsem uslyšel podezřelý zvuk.Něco mezi písknutím a kvíknutím.Pak mi to došlo.JÁ SI SEDL NA USAGOUŠKA!Chris a Winry dostali unisono záchvat smíchu.
Usagoušek byl v pořádku,jen ve tváři měl takový ustrašený výraz.Už jsem se mu omluvil,takže by to mezi námi mělo být v pořádku.Na důkaz přátelství mě Usagoušek kousl do ruky a snědl mi mou porci snídaně.

Kaoru Kuchiki


18.ledna 2010
Probudil mě Chrisův hysterický záchvat: "Já tě zabiju!!!" Hnal se za prchajícím Kaorem a tvářil se nejvztekleji za celou tu dobu (a že to byla velká přehlídka podrážděných grimas).
"Ty zaostalý neschopný primitive!!!Za tohle tě zabiju!"vřeštěl na něj.Kaoru s panickou hrůzou v tmavých očích neohrabaně klopýtal kupředu.Jenže Chris ho dostihl a prudce do něj strčil.Kaoru,který to nečekal,se svalil k zemi.Urychleně jsem vstala-je čas zakročit,dřív,než z Kaora bude kaše.Chris se mezitím přesunul na zem,kde si Kaorovi sedl rozkročmo na hruď*.Rozběhla jsem se ,ale písek se vířil všude kolem,tak jsem byla dost pomalá-když jsem byla v polovině cesty k nim,Chris ho už důkladně fackoval.
Najednou k nim přihopkal Kaorův zajíc a olízl Chrisovi kotník.
"Táhni ty krvelačná bestie!"ohnal se levou rukou po Usagouškovi,který hbitě uskočil.Kaoru měl nad Chrisem jen jednu výhodu: byl těžší a o něco větší.V nestřeženém okamžiku,kdy Chris ječel na zajíce,Kaoru své výhody využil a srazil ho ze sebe.Chris sletěl do písku,Kaoru se bleskově vyhrabal na nohy a pádil směrem k přístřešku,asi schovat se.
A to by nebyl on,aby těsně u přístřešku zakopl o nic a vletěl do něj.Samozřejmě ho skoro celý zbořil.Chris jen bezmocně zamumlal: ,,Uškrtím ho." Popadla jsem ho za paži a hrubě vytáhla na nohy.
,,Co to zase mělo být?" Kvůli jejich divadélku jsme bez přístřešku a já bez spánku…později jsem zjistila,že situace je podstatně horší.
,,Co by to bylo!Vždyť není normální!"utrhl se na mne.
,,Co znamenalo to divadlo?"zasyčela jsem.,,Kaoru toho svýho masožravýho zajíce nechal volně pobíhat,takže ta potvora sežrala kus přístřešku a mé svačiny,a pak tu zrůdu koupal v naší vodě na pití,takže ji kompletně znehodnotil!Uraženě jsem odešla.ŽÁDNÝ kluk není normální!

*říká se tomu vítězná pozice
Winry

Letní vraždění juniorů zabito!

22. srpna 2011 v 12:18 | Danny |  About...
Zezačátku si parádně zanadávám: Pitomý blog.cz! Smazal mi celý článek! Grrrrrrr! Půl hodina mého života v hajzlu! Puttana!Inferno!
Původní znění článku vypadalo zhruba takto:
Jsem zpátky z letního vraždění juniorů v živém a relativně zdravém stavu! :)
Mám akorát natažené svaly a pár štípanců od přátel komárů,ale jinak psychika v pohodě,kupodivu.Ne jako loni,kdy jsem se vrátila hodně pomlácená-perfektní modřina na holeni od Antíka atd.- a zdeptaná.Letos se mi tam nechtělo jet,ale musela jsem,rodiče chtěli vymalovat můj pokoj,takže krom toho,že jsem byla předhozena krvežíznivým trenérům a asistentům,byl předhozen i můj mladší bratr,tudíž "bonusem" letoška bylo: Postarej se o bráchu! S přežitím Wing Tsun tábora mi aktivně pomáhala moje láska,Anthony Kiedis,přesněji jeho hlas v uších :D.Když jsem tedy letos měla nedobrovolně vyrazit (si zuby :D) na WT (WingTsun),měla jsem poměrně vztek,zvlášť když jsem ještě dostala kopačky od Antíka ve směru,že nejede a rovněž že nejede Klára,jiná fajn holka.Nejeli dokonce ani mí klučičí kamarádi-jeden jel na druhý turnus a druhý vůbec.A tak jsem si říkala: Letos naposled,pak už nikdy!Nenávidím ty odporné tělo-devastující tréninky a deprese,co tam mám!Navíc tam nejede 3/4 mých přátel!
Ale teď,když už jsem den zpátky,si zpětně uvědomuji,že přichází v úvahu si to přinejmenším promyslet-to,jak mě 2 kamarádky (jedna stará a jedna nová) na konci objímali- a ta jedna se se mnou dokonce při tom objímání houpala jako jsem to romanticky popisovala ve 33.části svého příběhu (2 články níž)- a říkali,že jsem s nima měla jet na 2 turnusy a že mě chtějí příští rok zase vidět,mi dokonale vynahradilo ty bolístky na těle.Z toho plyne: Nikdy neříkej nikdy! :D
Nebudu tvrdit,že tábor byl o tolik lepší než loni-pořád jsou tam mizerné sprchy,WC bez zámku,chatky z dob komunismu a hrozné snídaně.A ještě pořád jsem tam dostávala záchvaty vzteku,tedy po ránu-Když vás vedlejší tábor Mafiánů začne budit o 10 minut předem,než máte vy budíček,svými na plné koule puštěnými Šmouly,Jede jede mašinka či Mňam Mňam Bobík,otevřete oči,zařvete: "Jděte do prdele,zmrdi!!!" (*omluva malým dětem*) a pokusíte se vstát ve spacáku,načež spadnete,protože namožené břišní svaly po pětihodinovém tréniku vám to prostě nedovolí, a po pár minutách přijde s dupáním do chatky jeden z asistentů (neudám ani přezdívku,kdyby náhodou) se slovy: "BUDÍČEK!",jste zralí na kvalitní výbuch vzteku,především když si vzpomenete,že k snídani je rohlík s vajíčkovou pomazánkou,kterou odmítáte snídat a která mimochodem nemá nic společného s vajíčky,a potom následuje sympatický koloběh tréninků,plný řvaní,mlácení a horka/zimy. :D
Ach.Co jsem ale stihla během toho WT tábora udělat (o poledním klidu,s Anthonym ve sluchátkách :D)-vymyslet polovinu těch charakterů do příběhu,kde si vyberete,jaké charaktery do příběhu chcete.To znamená,že je půjdu ještě vytvořit po fyzické stránce a pak je sem hodím do článku,kde si vyberete ty nejsympatičtější ;).
Danny,v prazvláštní náladě

By The Way

17. srpna 2011 v 20:46 | Danny |  Nějaký decibel, nějaká melodie
Ahoj! Jsem tu s další písničkou od RHCP,tentokrát je to By The Way,která má i video.U tohoto videa jsem měla vždy problém pochopit,jak sakra souvisí ten text s tím videem-řešení mi podal sám frontman v jednom rozhovoru na youtube: "Tentokrát jsme natočili video,které nesouvisí s písničkou.Ale je dobré." Souhlas! :D

Název: By The Way
Album: By The Way (2002)
Video:

Oblíbenost: * * * */* * * * *
Ten taxikář je prostě idiot!Unést Thonyho a pak Chada!Šmejd jeden! :D
Jsem si jistá,že na konci videa,kdy frontman přeskakuje z jednoho auta do druhého,bych já osobně při doskoku zakopla o rantl toho Jeepu :D

Třicátá třetí část-Konec

15. srpna 2011 v 14:34 | Danny |  xxgamexx@hrazivota.com
Jo,jo,jsem tu s posledním dílem mé slavné story,která běžela snad 2 roky...? :) Tak si to užijte,já ten konec vymýšlela snad už před 15ti měsíci a moc jsem ho za tu dobu nezměnila :D
------------------------------------------------------------------------------
Situaci zachránila jediná obhájkyně ženského pohlaví v místnosti,a to tím,že Rofa nesportovně nakopla teniskou do nosu.Tím mu ho nejen přerazila,ale i odkopla o kus zpět do díry,kterou se snažil prolézt.Diego po tomto kousku neváhal a dupl starci na obě ruce,až to v jedné z nich nechutně zapraskalo.Justin pochopil,že je načase,aby se spojil s Jamesem v jednoho.
"Lily,Diego,snaažte se ho udržet v té díře,než se spojím s Jamesem!" Dostalo se mu jen dvojího unaveného funění,jak se oba dva snažili dostat Rofa mimo pokoj.Justin mezitím vyzval Jamese,ať od soupeřící trojice poodstoupí,aby jim to Rof náhodou nepřekazil.James natáhl dlaň k Justinovi po vzoru Lilyell,který učinil to samé.Mezi jejich dlaněmi se objevilo nádherné zlatavé světlo,které prozářilo celý pokoj.Vypadalo tak úžasně,že i Lilyell na chvilku přestala mlátit Roberta von Famea jeho vlastními vidlemi po hlavě a okouzleně zlatavou energii sledovala.Toho,že jeho protivníci nedávají pozor,Rof využil a vyškubl Lilyell vidle a poté se pokusil vyškrábat se do pokoje celý,což se mu skoro povedlo,nebýt dalšího brutálního kopance od Lily.Diego stál pořád jako přimražený,takže se z toho stal velmi nevyrovnaný souboj.Světlo mezi oběma kluky,ozařující celou místnost,se začínalo vypařovat a s ním i Justin,který se přesouval do překvapeného Jamese. "Hele,pánové,hoďte sebou,Rof je skoro celej tady!"zařvala Lilyell na všechny 3 kluky,i když teď už spíš jen 2.Justin se vypařil úplně a James,obohacený o své druhé já,celý na pár vteřin zazářil stříbrným světlem,které vypadalo jako jeho aura.Stříbrné světlo pak zmizelo a James,který byl nyní jednou tak chytrý,se rozběhl k notebooku a začal se nabourávat na doteď nefungující stránku hry.Když se tam dostal,urychleně vytvořil nějaký odporný vir a zaječel na bojující parťáky: "Lily,Diego,teď ho musíte dostat dovnitř,do hry!!!" Diego ucouvl Lilyell,která se rozmáchla vidlemi a vstrčila ho s použitím nepředstavitelné síly -na dívku-,dovnitř hry.V ten moment vypustil James do hry vir,takže krom toho,že se okamžitě zavřel otvor,zkratovala celá hra a obrazně řečeno vybuchla.Lilyell se zafuněním odhadila vidle a místo vítězoslavného smíchu zvolala: "Mám botu od krve!Pitomý Rof,ještě žes ho zavraždil,Justine-nebo Jamesi." James s Diegem se rozesmáli,ale Lilyell byla na takovou činnost moc unavená. "Hele,a jsi Justin nebo James,brácho?" James se jen zašklebil a nezvykle inteligentním hlasem pronesl: "James.Justin je vevnitř mě,je to dejme tomu druhá půlka mého mozku."
"Vždycky jsem si myslela,že jsi hodně blbej.Už vím proč." Diego se procházel drze po pokoji a když naboural ramenem do Jamesovi skříně,povšimla si jeho přítomnosti Lilyell: "A co tu vůbec dělá Diego?Neměl se vynořit tam,odkud pochází?" Zrzek se na ní otočil,ale neodpověděl,protože sám netušil,co tu dělá. Odpověď znal James,tedy spíš Justinovi zkušenosti:
"Průchod reaguje na myšlenky.Pokud si Diego přál dostat se sem a ne k sobě domů,pak tu skončil." Pár minut bylo ticho,kdy se všichni 3 pozorovali.
"Kde bydlíš,Diego?"zeptal se James.Všem bylo jasné,že musí pryč.Diego smutně zavrtěl hlavou: "Moje druhé já je v Londýně.Těžko se tam odsud dostanu.Budu muset letět letadlem a už se asi nikdy neuvidíme..." Lilyell poznala,že poslední věta patří jí,protože je do ní zamilovaný.A tak se k němu rozběhla a políbila ho vášnivě na bradu,výš totiž nedosáhla.Diego byl šokovaný,ale když skončila,vrátil ji stejně vášnivý polibek na rty.Po tomhle zážitku si to chtěla Lilyell zopakovat,ale James vzadu tiše vrčel: "To vaše debilní okusování...vždyť jsou doma rodiče!" Lilyell uznala,že má pravdu,ale viděla na Diegových očích touhu a smutek a jak sám řekl-naživo se už asi nikdy neuvidí.Poslala tedy Jamese do háje a vrátila se k líbání se svým novým klukem.Co na tom,že je sledoval mladší bratr.Bylo to poprvé a naposled.
"Diego...?"zašeptala po dlouhé době,kdy už se pouze objímali a pohupovali v rytmu přeslazené písničky,kterou jim pustil James na CD,než potichu zmizel z pokoje.
"Ano?"špitl stejně tiše.
"Miluju tě,"svěřila se potichu.Měla vroucí a jemný hlas.Nikdo nevěděl,že dokáže být i takováhle.Pevněji ji sevřel.
"Já tebe taky." A rozbrečel se.Lilyell se v duchu divila,co to právě tropí.Nechodí s klukem důe svých představ-zamilovala se do vysokého nemehla,co ještě ke všemu žije v Londýně a není namakané jako její vytoužený spolužák ze školy...Lilyell si uvědomila,že svým způsobem dospěla.Změnily se jí hodnoty.Ne tak Jamesovi,který se připlížil zpět,rázně utnul romantickou hudbu a křikl: "Fajn,tak to by stačilo,a teď odsmahni do Anglie,kámo."
Diego přikývl a dal Lilyell svůj mail a číslo na mobil,on její už měl z arény.Vyvedla ho ven z domu,rodiče byli naštěstí v jiné místnosti.Pak mu řekla kudy na letiště a dlouho mu mávala ze dveří domu,i když už se nedíval.Smutně se vrátila do Jamesova pokoje.Měla pocit,že mu za to jak Diega vyhodil,namlátí.
"Lily,ještě ho uvidíš,neboj se.Klidně ti koupím cestu do Anglie,"zašeptal k jejímu překvapení.Lilyell si uvědomila,že ač je to pitomý kluk,má ho velmi ráda.
Lily se rozběhla a prudce a pevně Jamese objala.Nikdy nic takového pro něj neudělala.
"Jsi nejlepší brácha na světě."
Dlouho se objímali,střídavě se smáli a brečeli,ale byli šťastní.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Původně jsem chtěla skončit u zvýrazněné věty,ale nešlo to.Je to původní konec a berte to jako konec,ten zbytek je jen dodatek,co dělali pak :D.
A ještě,aby bylo jasné,jak na tom byl Diego:
Diego zavolal z telefoní budky do svého dětského domova.Sociálním pracovnicím namluvil,že je dvojče Terryho a že ho chce navštívit.Po dlouhém letu a předraženou jízdou taxíkem se dopravil před dům,kde tak dlouho nebyl a kde žilo jeho druhé já.Navštívil sám sebe,dotkl se s Terrym a nechal ho pohltit do sebe.Hned poté sebral mobil z nočního stolku a napsal Lilyell SMS: "Za pár měsíců budu plnoletý a budu se moct přestěhovat někam do vašeho města.Prosím,počkej na mě.Diego."
----------------------------------------------------------------------------------------------
Vlastně jsem po celé ty 2 roky nezamýšlela,že udělám tak přeslazený konec.To obejmutí mezi Lil a Jamesem jsem měla vymyšlené od začátku,ale když se mi tam přimotal ten Diego,tak co jsme měla dělat...? :D

Dolů

13. srpna 2011 v 11:53 | Danny |  Kecy,kecy a asi zase kecy
...myšlenkově v podstatě navázáno na článek Nahoru :D.
Tak jo lidi,zítra odjíždím na výše zmíněné vraždění juniorů a týden si ode mne oddechnete,i když je pravda,že když mi bude fachat I-Phone,tak se zvládnu na blog dívat-jako například na ty neexistující komentáře tady :D.No,během mého pobytu tam (pobytu?Pohřebu!) se tu zjeví jeden článek,a to poslední-skutečně poslední-díl mojí dvouleté story.Jinak asi nestihnu dopsat ty další články,například mám rozepsaný ten o Štírech (horo/ro/skopy),ae to je vždycky práce tak na půl dne a to už nemám...
*Reklama na Disney Channel,který si pouští bratr* Blbá H.Montana!
No,možná to stihnu,nebo třeba stihnu ten "článek",kde bude vyobrazena kupa lidí-charakterů-s jejich popisem a vy si vyberete,které chcete obsadit do nového příběhu na pokračování :).Sakra,ta 33.část,co se tu zveřejní,má tak prima konec XD...jsem cvok.
Tenhle článek se jmenuje Dolů,protože to za prvé pasuje k tomu Nahoru a za druhé (zvlášť?dohromady?) na tom WT vraždění asi opravdu zdechnu.Každý den to tam probíhá tak,že na vás 3 dospělí chlapi řvou,takže vás psychicky deptají a 4 sotva-dospělí asistenti vás týrají pro změnu fyzicky,během dne si tyhle 2 skupinky prohazují role.Jednoho z těch trenérů se dokonce bojím.Ne snad proto,že mi nejednou málem vyrazil dech (kecám,i proto se ho bojím),nebo snad proto,že má svaly a je to jednoduše dospělý člověk (proto se ho taky bojím),ale spíš proto,že nikdy skutečně nevíte,co od něj čekat.Ty 4 asistenti jsou pro změnu zhruba dvacetiletí kluci,kteří prostě mají super-kondičku a celá tahle banda vás nutí po 6 hodin za den běhat a mlátit do lap/lidí ve třicetistupňovým vedru.Jednou jsem jim tam po obzvlášť strašném cvičení málem omdlela a Antíkovi se pro změnu zatemnilo před očima,takže chvilku neviděl....sportem do hrobu!Navíc jsou tam mizerné snídaně,já nevím jak vy,ale skutečně doma nesnídám rohlík s rybí pomazánkou,kterou mi nabízí tady na táboře!To je skara nápad!Taková těžká a hnusná snídaně,to je asi proto,aby z ní člověk hodil šavli v tom vedru,ve kterým má cvičit,ne?
A ještě pořád nemám závěť.Tkže jestli se nevrátím,tenhle článek odkazuji mým přátelům,chudákům :D.
Dvakrát už jsem na tom táboru byla a vím,že je to příšerně náročné,a tak jsem vytrhala starý sešit na IKT (pro znalé: Od dob 1S s Brábnicí :D) a namalovala si tam pár povzbudivých stránek,proti depresím,jako například text:
Dnes neumírej!
...to až zítra :D
Doufejme,že to pomůže.A prosím,držte mi palce,ať jim zase nezmrším bojovku.Minule kvůli mě prohráli :).Pravidla jsou jednoduchý: jsou 2 týmy a ten jeden tým je obranný a hlídá baterku uprostřed mýtiny a druhý,útočný tým se jí snaží získat a plíží se pro ní ze všech stran,nejvíc z blízkého lesa.Když jsem loni byla obranný tým a kolem mě proběhl kluk z útočného,měla jsem ho chytit,aby se k baterce nedostal a přitom volat nějaké tajné heslo,aby se zvedl zbytek mého týmu a uchránil baterku.Jenže šéf mého týmu neřekl,co mám volat,pokud někdo poběží,takže jsem kluka nechala prchnout a on získal baterku.Řekla jsem si totiž: "Přece se nebudu zvedat,když je tak daleko a nevím co mám volat.A chci už konec hry!"
Prostě chyba týmu:D.Jak jsem později říkala Antíkovi: "A co jsem měla volat,když mi nic neřekli?Třeba: DOPRDELÉÉÉ,NĚKDO BĚŽÍ! ?"
Takže,lidi,prosím,přejte nějakýmu jinýmu blbovi,ať to zvoře a né mně,díky :D
Mimochodem,ta návštěvnost mě dostává do kolen-jednou mám 0 lidí,jednou 67...fakt divný :)...
Jo,ještě 2 odkazy:
http://en.akinator.com/ Taková hra,kterou jsem viděla u jedné holky na blogu,ale nepamatuju si její web,takže kdyby...Jde o to,že si vymyslíte jakýkoli živý/mrtvý/neexistující charakter a necháte toho džina hádat kdo to je-samozřejmě se vás ptá,ale anglicky. Pro Ann,Antíka a případně Dubious Cat: Anthonyho to uhodne v pohodě,Chada v podstatě taky,Fleau (lepší nápad na skloňování?) velmi lehce,Johna a Joshe až na podruhý,ale u Johna se Akinator sekne u věku-údajně je Johnovi přes 40.Ha,ha.A Hillela,chudáčka,to vůbec nezvládlo.Problémem bylo,že se Akinator nezeptal,jestli žije.Davea to taky nedalo vůbec,Jacka rovněž...
http://www.theanimalrescuesite.com/clickToGive/home.faces?siteId=3 Když sem kliknete,dáte najíst 6ti zvířatům,tak proč nekliknout na ten fialový oválek?

Třicátá druhá část

11. srpna 2011 v 13:38 | Danny |  xxgamexx@hrazivota.com
Vyjímečně po krátké době je tu další díl mé snad-už-končící story :D
---------------------------------------------------------------------------------------------
Lilyell ukázala na monitor: "Proč tam vůbec nemáš zapnutou tu hru?" James se zmateně otočil k svítícímu notebooku.
"Cože?....Teda to je divný,vždyť tam teď byla!" Rozrušeně aktualizoval webovou stránku,která současně zela prázdnotou,místo toho,aby byla klasicky rudá a plná textu o hře,ze které teď Lilyell vylezla.Několikrát se pokusil na stránku znovu najet,ale jakoby najednou neexistovala.
"Říkáš,že tu doteď byla?Do kdy teď?" James nejdřív zavřel prohlížeč. "Do té doby,než jsi sem vlezla."
Lily pokývala hlavou a objasnila mu situaci: "Tak to je tím,že jsem ukončila hru.Tím,že vylezeš,končíš.Proto není důvod,abych tu stránku viděli,chápeš?Pokud by ale ta stránka zmizela teď,když už tu asi 5 minut jsem,mohlo by to znamenat poplach kvůli Justinovi.Je to dobré." Chvilku se na sebe dívali a čekali,jestli už nepřijde Justin.Po jednoduché úvaze však Lilyell došlo,že přijde nejdřív za 10 minut,a tak si šla sednout na bratrovu postel,kde objevila několik rozházených časopisů o autech,které si trochu znuděně prohlížela.Nikdy nebude tak bohatá,aby si mohla koupit Alfa Romeo a vlastně o auto ani nestála.
...stejný čas,ve hře....
"Makééééj!!!"zařval Diego na Justina,který zdrhal 2 metry za ním."Sakra,už nás skoro mááá-(*škobrtnutí*)ááá,"ječel zrzavý uvaděč arény a utíkal o svůj život.Justin,který za ním běžel v poměrně těsném závěsu,pomalu přicházel o dech.Ten,kdo je pronásledoval s vidlemi-ano,vidlemi-byl Robert von Fame,v celé své kráse,přesněji řečeno v celé své šerednosti.Jen 3 metry před nimi se bleskurychle křovím protáhlo poslední dítě,takže měli alespoň prostor.
Celé se to seběhlo v té horší variantě,o které Justin mluvil: zatímco mizeli ostatní děti "dírou v realitě" do svých domovů,zahlédlo je pár nepřátelských mladíků,kteří prchající děti napráskali Rofovi,který se následovně zběsile hnal ze své Věže uprostřed hry,kus za arénou ve městě,dolů po kopci k tomu bahnitému kusu země,u něhož se transportovali zpátky do normálního světa všichni vězni této zvrhlé hry.Krom toho,že se nesčetněkrát málem zabil těmi vidlemi,které si na ty (dle jeho slov) spratky vzal,aby je od té díry,o které předtím nevěděl,odehnal,s nelibostí spatřil,že tuhle akci má na svědomí jeho syn.Vlastní krev ho zradila! Diego už dosprintoval k chybě mezi světy a po břiše do ní skočil,Justin následoval jeho příkladu,ale nebyl dostatečně rychlý-někdo ho cyhtil za kotník a táhnul ho zpátky.Rof.Naštěstí to byl takový kretén,že mu nedošlo,že by měl volné obě ruce,kdyby pustil ty vidle,takže Justin zvládl napůl vlézt do díry...
...mezi hrou a realitou...
Diego se po hlučné jízdě v šedivé rotující díře bezmocně svalil na Jamesově koberci,protože ztratil rovnováhu.Okamžitě se vyhrabal na nohy,dřív než James stihl vyslovit celé: "Kdo do háje jsi?" a natáhl ruce k místu,kde se před chvílí sám zjevil.Za 4 vteřiny se tam objevily 2 útlé ruce a psoléze i horní polovina těla Justina,který něco divoce křičel a ujížděl dozadu,jak ho tahal zpět jeho otec.Diego ho chytil za obě ruce a táhnul ho ven,ovšem Robert von Fame nebyl žádné párátko a poměrně hravě se s Diegem o svého syna přetahoval(,i když technicky jeho otcem nebyl).Ze sourozenců se první vzpamatovala Lilyell a vyběhla Diegovi napomoc-chytila ho v pase a táhla s ním.Kdovíproč se jí přitom vybavila dětská pohádka O veliké řepě.Zanedlouho se přidal i poněkud zkoprnělý James a s jeho pomocí už dokázali do pokoje vtáhnout celého Justina,ovšem s osmdesátikilovým bonusem na levém kotníku-Rofem.Stařec byl už napůl uvniř pokoje a už se začínal škrábat do něj celý,Justin se mu vymanil ze sevření.

Třicátá první část

9. srpna 2011 v 10:02 | Danny |  xxgamexx@hrazivota.com
Je to už dost dlouho,co jsem psala 30.část,takže pro připomenutí: předchozí díl.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lilyell se zhluboka nadechla a poněkud přiškrceným hlasem křikla do ručně vyrobeného zesilovače: "Fajn lidi,začínáme.Teď všichni po jednom civilizovaně začněte prolézat tou dírou.Ideálně co nejrychleji." Její slova měla magický účinek,stádo tříset dětí se pohnulo vpřed a měli skutečně co dělat,aby do sebe nestrkali moc brutálně a neběželi.
"Nevidíš nějaký nebezpečí?"zašeptala Lily k sedícímu Justinovi.
"Mezi těma lidma není žádný kolaborant,ani nevidím běžícího Rofa,ale taky je možný,že už je můj táta na cestě a nevidíme ho jen proto,že ho zdržuje Diego."odpověděl neurčitě.Tím Lilyell připomněl skutečnost,že Diego je teď sám,jen několik metrů od sídla Roberta von Famea.Přestože měla dost odvahy,nechtěla by být na jeho místě.Prvních 10 dětí šťastně prošlo do reality.Najednou se poměrně prudce Justin vsedě k ní otočil a klidným hlasem se jí zeptal: "Mimochodem,Lilyell,nemáš být náhodou někde jinde?" Lil se na něj zamračila a přemýšlela o jeho slovech.Když jí to došlo,odpověděla Justinovi něco velmi sprostého a běžela k tlupě čekajícíh dětí.Prodírala se skrz ně a strašně nadávala,odstrkávala je a křičela,ať jí uhnou.Ostatní si mysleli,že se asi zcvokla,ale hbitě ustupovali.
Lilyell se přeci dohodla s Justinem,že musí dírou do reality projít jako první,aby seznámila se situací Jamese,dřív,než projde chybou mezi světy Justin a bude chtít se s Jamesem propojit,zatímco ho bude pronásledovat Rof.A teď na to úplně zapomněla!
Lily odstrčila poslední dívku,asi tak jedenáctiletou a klekla si do bahna na všechny čtyři.S hromadou dalších nadávek prolezla křovím a skrz šedou rotující díru,velkou jako plastovou obruč na cvičení.Chvilku byla uvnitř,kde to prapodivně praskalo a všechno se točilo.Bylo jí špatně a měla dojem,že tam asi umře,ale najednou se ocitla klečící na červeném koberci v pokoji u bráchy Jamese.Ten pozvedl hlavu od počítače,jednou se na ní podíval,chvilku zíral s otevřenou pusou,a když očekávala,jak nadšeně vybuchne,že jí vidí,zamumlal: "Fajn,že seš tu." Kdyby nebyla v šoku,jistě by ho šla praštit-to je přivítání! Vyhrabala se na nohy,došla k němu a důvěrně mu položila ruku na rameno:
"Musím ti něco říct." Otočil hlavu a rozebíral jí na molekuly pohledem.Vadilo jí to,ale na blbosti narozdíl od filmových hereček neměla čas.
"Teď,tak do 30ti minut sem přijde kluk,který je tvoje...hm...dvojče.Jak bych to řekla-přímo tvoje druhá polovina." James otevřel a zavřel pusu,celkem asi 4×,ale na nic se nezmohl.
"Já začnu od začátku.Jak jsem šla do té hry...?No.Narazila jsem tam na toho kluka,co jsem ti onehdy ukazovala-Justin,byl ti přece děsně podobnej.Zjistila jsem,že je to tvoje půlka,stejně jako já jsem teď na 2 Lilyell.Mimochodem,kde je moje druhá polovička?" James byl šokovaný,takže pouze ukázal palcem dozadu a pak houpal trupem vsedě na židli.To je ale šílený...Lilyell se vydala směrem,kterým ukazoval její bratr,aby našla své druhé já.Připadala si trochu hloupě,když sama na sebe volala: "Lily...?Kde jsi?" Nakonec se její druhé já vynořilo u dveří,oděné do prapodivné kombinace sladce růžových šatečků a černých dlouhých podkolenkách.Lil na sebe koukala s otevřenou pusou-tohle oblečení běžně nosila,ale teď když se na něj dívala z jiného pohledu,uznala,že je to jednoduše příšerné a že bude muset vyházet celý svůj šatník. :)
"Ahoj,"pozdavila jí konverzačním tónem její druhá polovina a natáhla dopředu ruku,aby se spojili.První já úkon zopakovalo a když se jejich dlaně setkaly,proniklo skrze ně zářivé mléčné světlo.Druhá Lilyell se začala vypařovat a zároveň přesouvat směrem do první Lilyell.Za chvilku na místě stála jen jedna dívka,která měla rozžhavenou dlaň a poněkud přihlouplý pohled na místo,kde ještě před chvilkou "byla".Dřív se vzchopil James: "Lily?Jsi celá?A můžeš dopovědět to s Justinem?"
Lily potřepala hlavou,namasírovala si spánky a odpověděla: "A co ti mám dopovědět?Ten Justin je prostě tvoje druhá polovina,protože když vstupoval do hry,tak se rozdělil stejně jako já.Hele,mysli si,že jsem blázen,ale v podstatě se po tobě nic nechce,akorát abys Justinovi podal dlaň jako já sama sobě.Pak všechno pochopíš,ok?" Očekávala,že drze zavrtí hlavou,nebo jí věnuje hodně nechápavý pohled.Kupodivu kývl.
"Za chvilku by měl přijít."
-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nahoru

7. srpna 2011 v 14:30 | Danny |  Kecy,kecy a asi zase kecy
Aaaach,jsem zpět z týdenní "dovolené" s máminou kamarádkou,jejím miminem,mámou a bráchou. *tired smile*
Taky jsem chtěla nazvat tenhle článek Milion a Duha a...RHCP se mnou děsně mávají,to je ono... (*zbytečný řádek*)
Ta kamarádka,jak už jsem říkal/a,je es(/z)oterička a tak jsem se ptal/a a ptal/a :D.Seznam mých schopností se rozšířil o částečné umění výkladu tarotu ;) a vědomosti ohledně dalších světů.Mno a pak mi byl sdělen můj a Antíkův minulý život (měli jsme ho dohromady)-myslím že tyhle věci jsou docela osobní,ale jediné,co říct můžu,je,že nás poslední život byl za 2.světové (klasika) a že jsme ji,pozor,přežili!Joo!Vyzvídal/a jsem i věci (teď se nedá říct životy) okolo Eve,Ann a dalších lidí ode mě ze třídy a mám samý superzajímavý věci :D.A konečně se mi dostavilo vysvětlení toho,proč se cítím tak nějak jako kluk-protože moje duše (...je pitomec) se výrazně víckrát inkarnovala jako kluk než jako holka,takže je zvyklá na opačné tělo a myšlení no tak teď čumí,co to má navíc :D.
-pokračování 7.8.,14:24-
Nefunguje mi stahování písniček,prý error 404.Zastřelit!
Jo,chci vám sdělit svůj nápad,který se mi děsně zamlouvá! :D Až dodělám (čehož se asi nedožijete/me) ten svůj příběh o Lilyell a Jamesovi do konce,už je to jen pár dílů,tak mě napadlo,že sestavím takový článek,kde budou různé charaktery,možná vyfocené v Sims 3,nebo njak jinak zmaterializované a vy si z těch charakterů,u nichž bude jejich popis,vyberete,které chcete obsadit do příběhu,který posléze vytvořím.Co vy na to? Akorát nevím,jak budete vybírat-anketou,přes komenty....nějaký nápad?
Dííííky všem za nějakou viditelnou reakci (pomoc)! :D
Jen tak,neznáte náhodou program,ve kterém by se dobře vytvářeli postavy lidí,aniž by člověk musel za něj platit peníze a být superschopný? Bylo by to prima,tvořit to všechno v Sims je docela hloupé,nevypadá to tak,jak bych si představoval/a.
Lovu zdar!
Danny
P.s.: že tenhle článek není zas tak "zfetovaný",jako ty předchozí? Jó!To bude to moje částečné abstinování...he :).

Bicycle Song

2. srpna 2011 v 21:21 | Danny |  Nějaký decibel, nějaká melodie
Další moje oblíbená písnička od RHCP je zde! :P

Název: Bicycle Song
Album: By The Way (Extra Track) 2002
Song:


Upřímně doufám,že to hraje a že vůbec hraje ta správná songska,protože to sem házím z chaty a bez zvuku :D,pže to mimino právě usnulo...
Oblíbenost: * * * * */* * * * *
(P.s.: Pořád píšu to Bicycle špatně,původně jsem zvorala nápis i obsah textu :D!Hergot,proč otáčím ty i/y?!)