SMRT SI ŘÍKÁ ROCK’N'ROLL: Hillel Slovak (copy)

11. května 2012 v 20:00 | Danny |  Nějaký decibel, nějaká melodie
Vím,že tu RHCP jedou poslední dobou v high rotation,ale poslední 3 články jsou normální,tak si to snad zase mohu jednou dovolit :)
Našla jsem nádherný článek od nějakého Čecha,kterého díky tomu částečně miluji-přesně takový krásný a zároveň dojemný článek (okey,já teda brečím skoro u všeho,co se jich týká :D) jsem potřebovala vidět, po všech těch kecech,že opravdový průlom udělal až John Frusciante a že John Frusciante je nejlepší kytarista ze všech těch kytaristů,co měli a že John tohle a tamto a že je John Bůh....Já si nemůžu pomoct, Hillel byl podle mě lepší kytarista - Johna by později překonal,kdyby dostal příležitost. Nebo byl Hillel alespoň stejně dobrý jako John, ale horší vážně nebyl. Jasně,že Johna berou jako nejlepšího kytaristu a "kam se hrabou jiní,i Hillel".Jenže ladies and gentlemen,John Fruscinate měl jaksi víc času na to,aby hrál.
Nechci sem dávat odkaz na danou webku,odkud článek mám,pže jsou tam trochu nevhodné obrázky (to já mám trénink,ale co jiní?) ,a tak sem dám zkopírovaný text.Nic zvláštného jsem na něm neupravovala...:

Pouhá tři alba stihl nahrát s Red Hot Chili Peppers kytarista a spoluzakladatel kapely Hillel Slovak. V červnu 1988 byl nalezen ve svém hollywoodském bytě mrtev. Bylo mu šestadvacet let.
Oficiální verdikt zněl: předávkování heroinem, i když jeho někdejší velký přítel a frontman kapely, Anthony Kiedis, má poněkud odlišný názor. "Stejně jako já byl Hillel prostě nemocný. Jeho nemoc se jmenovala drogová závislost. Umřel proto, že byl těžce nemocný, ne na předávkování," říkal zpěvák.

JEHO ČAS NEPŘIŠEL
Slovak se narodil v poslední březnový den (*) roku 1962 v izraelské Haifě a jak i příjmení napovídá, smísila se v něm krev slovanská s židovskou. Již v útlém věku se s rodinou přestěhoval do Spojených států, kde už v roce 1981 ukul s bubeníkem Jackem Ironsem a zmíněným Kiedisem prajádro (soubory Anthym a What Is This?) dnes tak úspěšné kapely (2*), jejíž dobrodružná hudební řeč byla tak nadčasová, že mohla dojít komerčního uznání až mnohem později.
Všechna tři alba, na nichž se podílel (debut Red Hot Chili Peppers, 1984, Freaky Styley, 1985 a The Uplift Mofo Party Plan, 1988), teprve počínala definovat později nespoutaný mix všemožných vlivů do výsledného, strhujícího mixu rocku, popu, rapu a funku.

"Jediná umělecká forma Red Hot Chili Peppers byla a vždy je naše muzika, na čemž měl Hillel obrovský podíl. To, že tu dnes můžeme stát a vysmívat se všem, kteří nás kdy chtěli měnit k obrazu svému, a že neznáme slovo kompromis, vychází ze samotného začátku kapely. Vždycky jsme chtěli dělat věci odlišně a ne jen pitomě panáčkovat po druhých. Tak to Hillel vždycky chtěl," vzpomínal Kiedis.
Kontroverzní nespoutanec Slovak do divoké kapely pasoval bezezbytku. Talentovaný hráč a skladatel však v soukromém životě stále více zabředal do narkotického bahna. Na hudbu a její komerční prezentaci ale měl vždy pregnantní názory. V roce 1987, kdy se kapele ne a ne podařit zjevně prorazit, prohlásil: "Je to jako když jdou lidi na Hendrixe a když odcházejí, říkají - hele, on umí hrát zuby. To je šoubyznys a my jsme tu od toho, abychom všechny kdykoli a kdekoli bavili. Vizuální stránka je důležitá, ale v nás je toho podstatně víc. Náš čas teprve přijde." Slovakova astrologická Aa okultistická mánie byla dobře známá. Holt vizionář. Ani zmínka o Hendrixovi nebyla samoúčelná, stačí si Hillelovu kytaru poslechnout na debutu.

MÁLO MINUT SLÁVY
Zvěsti o drtící mašině jménem Red Hot Chili Peppers, která jede vždy a za všech okolností na doraz, stále více prosakovaly až k elitním ušiskám firemních agentů. Kolos EMI neváhal ani vteřinu, aby s podivuhodným souborem uzavřel smlouvu už v osmdesátém třetím.
Není fér tvrdit, že Peppers byli za Slovakovy éry totálně neúspěšní. Už druhé album Freaky Styley se prodávalo celkem slušně a následné The Uplift Mofo Party Plan již definovalo styl, díky němuž mohly posléze vyjít takové opusy jako třeba Mother's Milk či Blood Sugar Sex Magik. Měli i první hit v podobě Fight Like A Brave, podpořený vydařeným videoklipem. Kapela promptně přikvačila s kontroverzním EP Abbey Road a dosáhla tak toho, že se o ní dovědělo další kvantum lidí, kteří by o ně jinak nezavadili. Všechno bylo na dobré cestě. Přišel však osudný červen 1988.
"Byla to rána do hlavy, naprostý šok," vzpomíná Anthony Kiedis, "nikdo nechtěl přijmout fakt, že tenhle mladík, který toho mohl ještě tolik nabídnout, zmizel v jediném zlomku sekundy. Možná to bude znít jako nejhorší klišé, ale ta tragédie nás strašně posílila. Změnil jsem svůj náhled na život. Věděl jsem, že jestliže budu žít takovým stylem, půjdu za chvíli za Hillelem. Jeho chyba byla, že se závislost snažil řešit sám, bez vnější pomoci. Vždycky je to třeba dělat ve spojitosti s jinými závisláky a lékařskou a psychologickou pomocí…"
Hillel Slovak se zařadil mezi nekonečnou řadu mladičkých lidí, které zahubil zabiják z nejchladnokrevnějších: heroin.
Jeho minut slávy mohlo být sakra víc, než jen obligátních patnáct. Třeba jen o vteřinu. I ta bývá nenahraditelná, což ovšem do našich dubových palic vždycky dostaneme tak nějak pozdě. Někdy jen o vteřinu později.

(*) Hillel se nenarodil 31.3. , ale 13.4.
(2*) A Fleaho jste zapomněli kde?
Výborný článek,a od Čecha. Konečně někdo, kdo opravdu Hillela vyzdvihl. Díky.
A Anthony? S tím "pitomým panáčkováním a děláním věcí odlišně" vnitřně silně souhlasím :).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama