Říjen 2014

Noční inventura v Kauflandu (20. 9. 2014)

11. října 2014 v 13:26 | Danny |  About...
Sice mám občas sebevražedné tendence, nicméně podstoupení noční inventury v pražském Kauflandu na Palmovce nepatřilo s původním záměrem mezi ně.

Tahle DPP na jednu nebo dvě noci po vás vyžaduje vlastnit potravinářský průkaz, který se dá získat jen u doktora, a to docela za těžký prachy (asi 250 Kč ? - zhruba můj výdělek na brigádách za den, haha) a být plnoletý.
Průkaz jsem měla už ze začátku prázdnin, kdy se mnou absolutně vymr**la společnost Mangaloo, která tvrdila, že je nutné sehnat si průkaz ještě před tím, než vás příjmou, což jak si asi domyslíte, mě nepřijali.
Krom tohohle zádrhlu je ale zase výhodou, že nikdo po vás nepožaduje dokončenou střední školu nebo jiné epes rádes kousky, které asi těžko můžete splňovat, když je vám sice 18, ale jste ve třeťáku / čtvrťáku.

Přeskočme fázi dotazu na info ohledně volných míst na inventuře a vyplnění "dotazníku" (jméno, rodné číslo, číslo účtu....), plus zanesení dotazníku a potřebných materiálů (OP, potravinářský průkaz...) na vybranou prodejnu - zde nás nejmenovaná, leč extrémně nepříjemná dáma odkázala na personální, kam jsme vyplněné dotazníky a další matroš donesly.
Na personálním byla sice usmívající se slečna a její kolegyně, nicméně se mnou jednaly jako s idiotem a při mých dotazech, jako kam přesně se mám v té smlouvě podepsat - jelikož vytečkovaná plocha měla, přísahám, asi 4 milimetry na výšku a byla zdola i shora obklopená nátiskem jmen vedoucích - se blahosklonně usmívaly.

No, to by bylo za námi, dostaly jsme instrukce, že se máme dostavit ve 21 hodin do filiálky Podbaba, a to i s vlastními kalkulačkami a propiskami.
Asi tak týden dopředu nicméně kamarádce (a posléze i mě, ale já hovor zmeškala) volala nějaká vedoucí z podbabského Kauflandu, že se to tam ruší, ovšem velkoryse (cítíte tu jedovatost?) nabídla, že nás můžou přesunout na Palmovku /Jarov.
A tak jsme skončily včera v devět hodin na Palmovce, a to po půlhodinovém bloudění noční částí něčeho, co nejvíc ze všeho připomínalo nekropoli - páchl tam vzduch, že to připomínalo spalovnu mrtvol (ukázalo se, že to dělá říčka), byly tam prapodivné budovy, nikde ani noha, v dálce jakýsi nepříjemně působící "tovární komín"....omlouvám se tomu, kdo tam bydlí, ale tam bych se nenastěhovala ani za nic.

Nahlásily jsme se u jednoho stolečku, vyfásly igelitové pytle na uložení svých osobních věcí, které pak velmi neosobně naházeli do klece, v níž se to báječně kupilo na sebe, a nejedna věc se musela rozbít, a získaly random papír s přiděleným druhem a regálem.
Já vyfásla sojové omáčky (no potěš noha), kamarádka bonbóny.
Jakmile jsme obdržely tyto papíry, měly jsme počkat ve skupince s dalšími lidmi, kteří se zaregistrovali ve stejnou chvilku, na to, až přijde nějaký vedoucí, který nás "zaškolí".
Ladies and gentlemen, to "zaškolení" si snad nezaslouží ani jedny uvozovky, spíš tak padesát.
Pán navedl naší skupinku do obchodu k regálům s bonbóny a během třiceti sekund nás """"zaškolil"""" ve stylu, že začal pološeptem /are u kidding me man?/, jenž byl brutálně přerušován hulákáním nějaké vedoucí do rozhlasu (nebo jak se té věci říká), takže nebylo nic slyšet, navíc v podstatě vše, co nám řekl bylo:
"Počítá se zleva doprava, shora dolů, pak se nalepí štítek na zboží a dá se do košíku."
Cože?
Instruktáž trvající opravdu zhruba půl minuty přerušily a ukončily dámy, které okamžitě vykřikly, že "to je furt stejný, jako vždycky", takže my nováčci jsme měli smůlu, protože pán to vzal jako fajn, tak můžu jít důležitě telefonovat a odporoučel se.
Rozhodně jsem nevěděla, co mám dělat, instrukce jsem neslyšela a nepochopila - Do jakého košíku, co, kde? Co máme dělat se zbožím, které do těch regálů nepatří? Co s tím až to dopočteme? -a už po nás chtěli, abychom se umístili k našim regálům a začali rovnat.
Co rovnat? Proč? Bude nějaké POŘÁDNÉ školení, jak co máme dělat, jak to počítat a tak? Do kdy budeme rovnat? Budeme rovnat to, co budeme i následně počítat?
Téměř deset minut jsem marně hledala svůj regál, a když jsem ho konečně našla, zjistila jsem, že všichni lidé si k regálům shání bedny od piv, aby na nich mohli sedět a stát (horní regály jsou vážně vysoko, a to i na mých 179 cm) při práci.
Jak seženu basu od piva? Dá mi ji kontrolor, dají ji během oficiální instruktáže, nebo si ji mám sebrat?
Díky bohu o regál vedle jsem měla kolegu, pána asi středního věku, podle všeho inteligentního, který to už dělal poněkolikáté, a trpělivě mi odpověděl na všechny dotazy, jak se to počítá, jak sehnat bednu a tak. Nebýt jeho, stojím u regálu bezradně do teď, protože NIKDO nám neřekl, jak přesně to máme počítat, co máme dělat, když dopočteme jednotlivý artikl, kam to zapsat a tak.
Moje kamarádka si musela poradit stejným stylem, kdyby se nezeptala ostatních spolu-brigádnic, ví kulové jak to dělat.
Pointou je, že žádné školení, takové nějaké oficiální, kdy se všichni shromáždí dohromady, jak jsem si představovala, nepřišlo. Prostě jen zahulákala amplion-lady, že "Oficiálně začínáme počítat!" a jelo to.
Bednu na piva jsem ještě před tím stačila ukrást, ale ani to se neobešlo bez komplikací. Abych ji získala, chtělo to přeházet zbývající piva do jiné bedny, jenže nejsem to stihla uvolnit, ozval se chlap, který byl přidělený k počítání piv (chudák), že to nemám dělat, ať to neberu.
Začala jsem drmolit něco o tom, že mu nemíchám druhy a že ty piva házím do stejné značky, stejně se mu to nelíbilo, ale když nám nikdo neřekl jak ty bedny sehnat, a k práci skutečně potřeba byly, tak jsem se rozhodla pro ignor a rychlým krokem kolem něho prošla i s vítězným Pilsnerem.
Po vyhlášení začátku jsem začala počítat sójové omáčky a mermomocí se snažila žádné to sklo neshodit (s pomocí kotle štěstí se podařilo). Měla jsem 2 regály, a to měl skoro každý, ale roztřídit všechny ty lahvičky, když každá značka měla x druhů a ty všechny vypadaly stejně, nerozbít je, a zkousnout neustálé přepisování počtů jednotlivých artiků, když se náhle o regál níž vzadu objevilo dalších 20 ukrytých Huawei omáček, byla vážně tvrdá makačka na několik hodin - celkově jsem to dělala asi 4 a půl hodiny, zatímco jsem se snažila psychicky odolat neustálé buzeraci ze strany amplion-lady, která na lidi v průběhu práce z rozhlasu nechala hulákat věci jako:
"Mléčné výrobky zrychlí!!!"
"Každý brigádník by už měl určitě za 3 hodiny stihnout jeden modul, přece jsou 3 hodiny dost času!"
- v této chvíli bych ráda upozornila, že na 61 zas**ných druhů sojových omáček, z nichž některých bylo až 180 kusů, padalo to všechno z nacpaných regálů a bylo těžké to počítat, opravdu ani náhodou nestačí 3 hodiny. Stejně jako na jiné malé skleněné věci a zboží v hromadách mrňavých pytlíčků.
"Zrychlete tu práci, já vás na tý kameře vidím!"
V 1:30 (po 4 a půl hodiny tvrdé práce, kdy nás pořád komandoval amplion) konečně přišla půlhodinová pauza a vydali nám jídlo - houska, plátky šunky, jablko, tatranka, litr a půl vody.
Ve dvě už zase začal buzerovat amplion hlas a my s kamarádkou se ještě s předstihem vrátily na svá místa a začaly dál počítat, v tenhle čas už jsem za sebou měla jeden a čtvrt regálu.
Asi po 2 minutách, kdy se ještě ti pomalejší začali vracet na své pozice, zpruzený amplion hlas zahulákal, že pauza už skončila, "všichni hned od práce!".
Kolem půl třetí ráno jsem konečně měla modul sójové omáčky hotový a mohla jsem zavolat kontrolora, aby přepočítal po mě počet artiklů - s tím jsme měli strašné problémy, pokaždé to vycházelo jinak, prostě jsem měla příliš velký počet druhů a to to komplikovalo - a namátkou vybral 10% produktů a překontroloval jejich počet.
Tam jsem chybu neudělala a mohla jsem jet na pokladnu, kde opět nastal problém s celkovým počtem artiklů, pokladna jich namarkovala 69 a my jich s kontrolorem napočítali 70....muselo se to speciálně napsat do toho papíru, kam jsem já i kontrolor psala počet, a tím pádem tam bylo zmíněné, že to nevychází.
Hádejte co jsem o 10 minut později našla schované pod basou od Pilsneru v košíku - ano, 70. artikl.
Nebyl čas to ale s někým řešit, někdo zase dirigoval, a tak mi další člověk poradil hodit ten nepasující produkt do bedny s nepatřícím zbožím. Jestli mi za tohle někdo strhne peníze, tak budu vraždit.
Po sojovkách mi byl přidělen papír s moduly, které byly nadepsány jako "TUCK", což mě zarazilo - jestli tím myslí ty sušenky Tuc, tak teda nevím, který génius ty papíry nadepisoval - hlavně, že se na mě podobně chytří lidé pohrdavě tváří na jejich personálních odděleních.
"Prosím vás, co to je, ty TUCK?"
"To jsou takové ty slané sušenky." Jo, aha...
Tenhle modul byl protí předchozímu pohádka, procházka růžovým sadem. Zabralo mi to snad jen hodinu a půl, možné ještě míň.
Když jsem vzorky každého z těch artiklů ve vozíku dostala k pokladně, další kontroloři mi řekli, že si už nemám brát nový modul a jen jít někomu jinému pomoct počítat - volba byla jasná, kamarádka po bonbónech vyfásla vražedné hořčice, takže jsem šla tam, a zatímco jsem stála na špičkách na bedně a snažila se loktem nesrazit nějakou Dijon hořčici, začínal mi hlas amplionu neskutečně pít krev - amplion lady občas nahradil amplion gentleman a jeho kecy nebyly o nic lepší:
"Přidejte v tempu, já tady kvůli vám vážně nebudu do půl sedmý ráno, já chci jít domů!"
nebo "Lidi, když dopočítate, musíte na ty kontrolory řvát, ať přijdou, a ne že někde bude někdo volat *úmyslně jízlivé napodobení nějakého tenkého ženského hlasu* kontrola. Umíte snad zařvat, ne?"
Musím říct, že tenhle tón jednání mě natolik naštval, že když jsem dopočítala, vzteky jsem zaječela KONTROLA!!! tak, že by amplion gentlas měl radost.
Když už jsem pomáhala kamarádce s hořčicemi, a bylo asi pět ráno, amplion gentleman měl kecy ještě horší:
"Koukněte sebou hodit, hejbněte zadkem!"
No to pardon, ale takovýhle arogantní žvásty nechá na 80 brigádníků hulákat skrz amplion přes celou prodejnu?
Kdo si jako myslí, že je?
Makaly jsme s kamarádkou jako šrouby, půlka lidí tam doslova běhala, a jestli teda nějaký človíček se třeba flákal, tak to byla výjimka.
Takže když už se ozvala výše zmíněné hláška, a já tam během toho bojovala s kymácejími se hořčicemi, začala jsem během toho už vztekle vyřvávat věci typu: "Tak zavře už ten debil sakra hubu???"
Doufám, že mě žádný vedoucí neslyšel, i když nad zmíněným výkřikem si stojím.
Čím víc jsme se blížili otevírací době, tím byli amplion guys nevrlejší, pak už skrz ten krám řvali i na kontrolory věci jako:
"Nóóó, tak tu máme rekord, někdo počítal SEDM A PŮL HODINY modul koření!!!! To je vážně rekord!....*bla bla bla*... To je ale vaše chyba, kontroloři, máte na to dohlídnout!"
Bože.
Když jsme konečně skončily v nějakých 6:45, byly jsme příšerně podrážděné.

Pochopte, mě zas tak nevadilo to, že to bylo fyzicky náročné a že mi mrzly ruce od blízkých chlaďáků, to jsem prostě nějak překousla. Ale neskutečným způsobem mi vadí buzerace a stresující vedoucí, kteří pořád něco hystericky rozkazují a kteří sami jsou k ničemu, protože ani zaškolit neumí. Takovýhle lidé jsou na mě moc a odmítám je tolerovat.
Za těch 85 korun na hodinu mi ta buzerace nestála.
Možná do toho ještě někdy půjdu, ale leda tak u jejich konkurence.

P.s.: článek byl zveřejněn až po 3 týdench od jeho napsání

Pro pobavení:


Prý důkladné proškolení.
Seriously?
Dovolte mi se zasmát. Ta minuta tam? Aha.

A poklad č.2:


Číslo 12 - tvrdí zde, že kamery nejsou používány k ničemu jinému, než pro bezpečnost všech a všeho.
No jasně. A proto nás tam komandovali výkřiky: "My vás na těch kamerách vidíme!" ?