Duben 2015

Třetí rodina

26. dubna 2015 v 22:18 | Danny |  Danny chce být au pair v USA
Před hodinou se mi na au pair stránce objevila v pořadí třetí host family, kterou zaujala moje přihláška.
Tihle na mě ale na rozdíl od předchozích dvou nepůsobí dobře ani na první pohled:
Tři děti, Filipínci (zatím dobrý). Dvě dívky, 10 a 6 let, tříletý chlapeček. Pes. (stále dobrý)
Děti mají alergii skoro na vše (horší) a rodina je křesťanská, nejspíš docela dost, podle jedné z fotek v kostele (uhhh...dobře, ale musela bych do kostela chodit já? Protože ze mě křesťan jen tak nebude).
Autor popisu rodiny, host dad, se v úvodním dopise nejvíc rozkecává o sobě (špatně). Jsou z Illinois a bydlí na nějaké vesnici (takže tam bude plno rednecks. Ne díky). Ale chtějí se v létě přestěhovat do San Diega v Kalifornii (oh, plus body). Byla bych osmá au pair (jako u Bostonských).
Tak nevím, tentokrát nebudu psát jako první, protože je to stejně teoreticky povinností host family, aby napsali první e-mail. A hlavně, já pořád komunikuju s první host family, s Bostonskými, a řešíme, zda-li by byl problém s vízem, když bych potřebovala v červnu 2016 na dva týdny zpátky do Česka.
Bostonští jsou fajn a host mum je úžasným způsobem nápomocná. Takže jsem pro ně, ale proč nenavázat konverzaci s třetí rodinou, třeba se ukáží jako fajn lidi...

Druhá rodina a jak se to všechno vyvíjí

22. dubna 2015 v 17:08 | Danny |  Danny chce být au pair v USA
V pondělí se mi ozvala druhá rodina a vypadali jako dream job pro potenciální au pair.
Jedno dítě, devítiletý kluk, byli z Washingtonu D.C. a schedule pro au pair byla jedna velká pohoda, ani vařit člověk nemusel. Během roku hodně cestují.
Tak jsem jim psala, ale stejně rychle jak konverzace začala, tak taky skončila, protože se jim nelíbilo, že bych potřebovala své au pair dvoutýdenní placené volno využít v červnu na návrat do Prahy, abych tu složila příjimačky na VŠ - protože nechci po roce v Americe čekat ještě jeden další rok na nástup na VŠ jen proto, že bych promeškala příjimačky.
Napsali mi nějakou odpověď, z níž bylo poznat, že se tím nechtějí moc zabývat a pak i přestali odpovídat. Zdvořilý styl komunikace, fakt.
Ale to je jedno, první rodina z Bostonu je velmi kooperativní a s host mum se dá dobře mluvit, dostala jsem kontakty na předchozí au pair a s tou současnou, s Nelou, si povídám. Skvělá holka, zítra si dáme Skype.
Myslím, že s Bostonskými to vyjde. Host mum nevadí, že bych potřebovala odjet v červnu, ale řekla mi, že by mohl být problém s vízem a že se musíme zeptat někoho, kdo ví, jak tohle funguje, protože nechce aby se stalo, že odjedu do Prahy a nepovolí mi odlet zpátky.
Tak snad se to vyřeší nějak dobře, zatím z toho ale mám dobrý pocit.

Asi máme match (první rodina)?

17. dubna 2015 v 21:12 | Danny |  Danny chce být au pair v USA
Před *počítá na prstech, ale pak to vzdává* 3 dny, tedy v úterý, se mi ozvala první host family.
Ani neuplynul týden od schválení přihlášky a už někdo? Wow, byla jsem vážně nadšená.
Hlásila jsem se v šest ráno, minutu poté, co jsem vstala, na au pair stránky, abych si prohlídla, co je to za rodinu.
Nejdřív tam stálo = Boston, Massachusetts. Dvě děti, 12 a 13 let, obě dívky. Zvíře: pes.
Byla jsem trochu překvapená tím, jak dobře to znělo, tak jsem se propracovala na detail rodiny.
Psi tři. To ve mně trochu hrklo, proti psům nic nemám, ale nikdy jsem neměla ani jednoho, natož vyšší počet. Pak tedy nebydlí v Bostonu, ale 20 km od něj. Ale to je pořád dobrý.
Z obou dívek je ta starší autistka. Hned mi bylo jasné, proč jsem byla zkontaktována.
Mám zkušenosti s chlapcem, který má Aspergerův syndrom. Ale ne takové, abych měla na těžkou autistku.
Začala jsem si posílat e-maily s host mum a zatím řešíme detaily a případné komplikace, ale vypadá to dobře, líp, než jsem zpočátku myslela. Starší dívka má své terapeuty a navštěvuje boarding school pro autisty, dostala bych speciální výcvik jak s ní jednat, dostala jsem kontakt na současnou au pair z Rakouska a navíc by dívka byla většinu času v té škole.
Vypadá to, že to vyjde, zatím si i rozumíme a jde to.
Tak že by to byl match?
Akorát mě zaráží, že kromě téhle rodiny se mi zatím nikdo neozval. To jsem taková anti-hvězda v katalogu vystavovaných au pair? Hehe. Asi jo, když mám 300 hodin zkušeností (požadovaných je 200) a jsou tam slečny, co tam hází tisíci jak sedlák vidlemi...
No, uvidíme.

Přijetí do programu - application done

8. dubna 2015 v 16:18 | Danny |  Danny chce být au pair v USA
Je to neuvěřitelné, ale trvalo další měsíc, než jsem přihlášku zkompletovala, ačkoliv mi na začátku března zbývalo jen "medical report" a "criminal check".
S "criminal check" nebyl problém, výpis z rejstřříku trestů vám dají i na poště, pokud spolupracuje s Checkpointem, což jich spolupracuje většina /mívají na dveřích takovou tu samolepku s dvěma modrými fleky a tam je napsáno Checkpoint/, takže i na mém okraji Prahy mi paní na poště vydala za 100 korun výpis. Překládat se díky bohu nemusel, stačí česky.
"Medical report" už byl těžší kalibr. Sice tuhle několikastránkovou hrůzu smí vyplnit doktor česky, no ale když má ty otázky v angličtině....drahá sestřička mi sdělila, že ačkoliv normálně se tyhle potvrzení o zdravotní způsobilosti účtují za nějakých 200-300 korun, tak tohle že mě bude stát 1000 Kč, protože "doktoři nemají rádi tyhle věci v angličtině a trvá to dlouho".
No, fajn, radši bez komentáře. Ale myslím si o tom svoje.
Když jsem to nějak dala dohromady, doladila detaily a podobně, tak přišlo na řadu zavolat agentuře, že přihláška je připravená ke kontrole.
Koordinátorka navrhla nějaké změny, které jsem udělala, problém byl ale s videem pro rodinu. Byla jsem donucena ho předělat a i jen natočit tu původní verzi bylo peklo, takže tohle mě vážně nepotěšilo.
Nejen, že musíte zvládnout excelentní video, kde se smějete jako sluníčko a mluvíte srozumitelnou angličtinou o sobě a o vašich zkušenostech s dětmi, ale pak musíte být ajťák a zvládnout to, co natočí váš foťák / mobil / kamera v koukatelné kvalitě převést do velikosti pouhých 16 MB, což je kvalita takového toho roztřeseného kostičkového videa, jaké často můžete s nelibostí sledovat na Youtubu.
Dobře, předělala jsem video a zvládla jsem se tam celou dobu usmívat, zatímco se snažím dát dohromady gramaticky správné věty. Prostě mi dělá problém mile se usmívat, když se zároveň snažím říct věc, na kterou se musím soustředit.
Ale zvládlo se, nové video je pěkné.
Napsala jsem mail agentuře, že přihláška je fertig i s novým videem.
A týden se nic nedělo, žádné odpověď...tak jsem volala, agentura se omluvila, že mají teď zrovna sezónu přihlášek. Chápu, už se blíží léto. Ale přišla jsem o týden.
Pak, po kontrole, poslala česká strana přihlášku ke schválení anglické straně a přišly nové problémy. (Já prostě nemůžu mít v životě nic bez boje, ugh...)
Za několik dní přišel e-mail od anglické strany, že byly navrhnuty změny k mé přihlášce. Tak jsem je schválila. Jediný problém bylo, že mi jakási britská slečna Gloria, která má na starosti přihlášky, zamítla statement od třídní učitelky, který měl sloužit jako prozatimní náhrada za maturitní vysvědčení, které ještě nemám.
Gloria mi napsala, že je to "rejected" a jestli mám nějaký reálný důkaz o svém středoškolském vzdělání.
Odepsala jsem jí mail, kde jsem vysvětlovala celou svoji situaci a že mi místní koordinátorka řekla, že statement od třídního učitele je běžný postup. Uplynuly tři dny do středy a pak byly velikonoční prázdniny, čtvrtek až teď pondělí.
Gloria nic.
V úterý ve tři odpoledne, poté co jsem celá napjatá a vystresovaná volala agentuře, se za pár minut od telefonátu objevil e-mail od drahé Glorie. Stálo tam volně řečeno mými slovy: "Aha...já se na to podívám ještě jednou."
A pak nämlich ten stejný statement schválila....fajn. Stres na týden a pak to šlo během hodiny. Ale budiž, hlavně že je to za mnou.
Poté si ale Glorie vzpomněla, že by mi to mohla ještě víc zkomplikovat a měla nějaké výhrady k medical report, které je ale v pořádku. Že tam prý nejsou detaily o mých menších operacích v minulosti.
No, nevím co čekají že se vejde na 3 řádky? Jsou tam základní nutné detaily a všechno je z toho dost jasné...
Nehledě na mou e-mailovou odpověď k těmto jejím výhradám (napsala jsem, že detaily se moc sehnat nedají, protože zápisy má nemocnice a moje očařka) jsem dnes o půl dvanácté obdržela akceptační e-mail od anglické strany, že jsem byla přijata do programu.
HURÁ! ^^
Každopádně, když koukám na ty stránky Au-pair in America, z nichž si vybírají host families svoje au-pair, připadám si jako nula. Na ukázku jsou tam totiž "vystavené" ty nejlepší au pair holky a proti jejich zkušenostem čítajícím třeba 8 000 hodin (tisíc, tisíc. Ne stovek.) a veselé profilové fotce s nějakým dítětem si připadám jako pitomec. Jsou jako superhrdinky, která rodina by si pak vybrala mě?
Upřímně doufám, že tak zlé to nebude a někdo se ozve. Dala jsem do toho fakt všechno a myslím, že si zasloužím být vybraná.
Neříkám, že jsem nejlepší, ale nepoužitelná snad taky nejsem.
Tak mi držte tlapky.