Srpen 2015

Rematch no. 2

28. srpna 2015 v 1:14 | Danny |  Danny chce být au pair v USA
Od posledního článku se změnilo dost.
Původně jsem myslela, že au pair nesmí být od host family vyhozena během 2 týdenního období rematch, během něhož hledá novou rodinu. Hahá, chyba lávky.
V pondělí 10. srpna se stalo to s autem, takže od té doby jsem byla v rematch. V pondělí mi host mother řekla, že mám 2 týdny na nalezení nové host family, tak jak to má být. A že u nich po tu dobu můžu bydlet.
V úterý 11. srpna mi host mother řekla, že v pátek mám vypadnout, protože jim přijíždí nová au pair a v domě není dost místa, abych tam zůstala. V takovýhle situacích obvykle jdete bydlet ke svojí koordinátorce - moje koordinátorka byla tou dobou v Německu a nereagovala na zprávy. Prostě skvělý. Asi 24 hodin jsem neměla nejmenší ponětí, co se mnou bude a kde budu bydlet. Musela jsem volat centrálnímu sídlu agentury ve Stamfordu a snažit se sehnat si případně pojistku v podobě přenocování u jiných au pair.
Nakonec jsem byla na víkend ubytovaná u koordinátorky ze sousedního clusteru. Jmenuje se Rhonda a je to ta nejmilejší dáma, jakou jsem za poslední dobu potkala.
Akorát jsem měla dojem, že u ní umřu hlady, protože se stravovala jako veganka a měla doma v podstatě jen zeleninu, ovoce, oříšky a sójové mléko. Taky měla ten nejstrašidelnější dům vůbec. První patro bylo v pohodě, ale přízemí bylo jako z hororu. Už jsem si zvykla, že americké domy mají často všude trčící trubky a hlučné odsávače vlhkosti nebo klimatizace. Ale tohle byl nový level. Žila jsem v kamrlíku o 7 metrech čtverečních a minimálním osvětlení. Za stolem byly dveře vedoucí do jakéhosi výklenku, kde byly děsivě hučící a vypadající trubky. A do toho všeho tam byla zima.
V pondělí jsem se potom přestěhovala do domu mojí koordinátorky, kde to bylo o něčem úplně jiném. Dům jak kráva, moderně a účelně zařízený. Ovšem koordinátorka je rodilá Němka, má 3 dcery (nejstarší je stejně stará jako já), a tak je trochu víc od rány než byla Rhonda.
Takže jsem žila týden v jiném basement, tentokrát jsem ani neměla postel, prostě jen matrace na zemi vedle gauče. Ale bylo tam soukromí a světlo.
Když to zkrátíme, někdy druhý nebo třetí den, kdy jsem bydlela u mojí lokální koordinátorky, se shodou náhod stalo, že jedna au pair z jejího clusteru zdrhla od svojí host family. Ne doslova, ale prostě chtěla domů a tak trochu je informovala až na poslední chvíli.
Manžela koordinátorky napadlo, že když já někoho urgentně hledám (doba mých 2 týdnů se krátila stejně jako se krátí doba, kdy je tady venku pořád ještě světlo) a oni zrovna přišli nečekaně o au pair, tak by nás mohli dát dohromady.
Zkrátka a dobře jsem skončila u host family s devítiletými dvojčaty a žádnými psy, jimž bych musela dělat omeletu k snídani. Vzali mě jen na zkoušku, aby se vidělo, jestli to půjde.
Podle mě to šlo dobře. Jsem tu od neděle a s dětmi jsem se rychle skamarádila, i když teď to mírně kazí návštěva jejich dospělé sestřenice, kterou mají samozřejmě radši.
Problém je ale opět stejný. Viděli mě řídit a je jim jasné, že jsem nezkušený řidič. A host dad mi doslova řekl, že chtějí profesionální řidičku. Ahahaha. Najděte si taxikáře z New York City, v tom případě.
Takže od včera zase rematch a tentokrát jsem tam daná jako "non driver", což snižuje moje šance na minimum. Bůh ví. Třeba budu mít štěstí
xxx

Danny,
na konci svých sil

Rematch

11. srpna 2015 v 21:15 | Danny |  Danny chce být au pair v USA
Tak a jsem zase pro jednou v pytli.
Rematch.
Nejsem tu ani 2 týdny a už jsem vyhozená od host family. Včera jsem urvala autu pravé zrcátko při couvání z garáže. A tím jsem skončila.
Jen pro obhajobu, je tu velice úzká příjezdová cesta a když couváte z garáže, musíte skoro okamžitě začít točit volantem, abyste se pak z té příjezdové cesty vůbec dostali. Nemluvě o tom, že ta garáž není nejširší. Dále jsme měly za sebou velice stresující ráno. Nejmladší Bostonská měla jet do summer camp asi o půl hodiny dřív, takže jsem celou ranní rutinu musela stihnout v polovičním čase. Upozorňuju, že jsem tu pár dní, takže to bylo dost hektické a člověk to ještě nemá v malíku. Jak by mohl, když je tu ještě jazyková překážka.
Dále to mělo být poprvé, co někoho oficiálně povezu do práce / školy. No, taky to bylo naposled. Přitom byla Bostonská senior vcelku okay s naší společnou ukázkovou jízdou (sice občas veledůležitě kafrala o nějakých detailech, ale to k ní patří, to dělá u všeho).
Oprava mě bude stát 264 dolarů, což je naštěstí ještě dobrá cena. Díky bohu, že to auto je starý a omlácený od předchozích au pair (které za to nikdo nevyhodil, pro poznámku).
Oficiálně se nesmí dělat rematch během prvního a posledního měsíce, takže mě host family nemůže vyrazit z domu. Mám 2 týdny na naleznutí jiné rodiny. Jenže ty rodiny se vybírají taky z rematch procesu, takže i když si mě někdo najde, taky to může být dost špatná rodina s určitou pověstí....
Proboha, držte mi palce. Nechci jet domů po pár týdnech. Vždyť ani nemám místo na nějaké české univerzitě.

I'm shipping up to Boston

9. srpna 2015 v 4:48 | Danny |  Danny chce být au pair v USA
Ok, první týden za mnou.
Zatím je to těžký. Hodně. Host mum je tvrdá a při sebemenší chybě zvyšuje hlas. Nějak si neuvědomuje, že asi stěží budu Wonder Girl po prvním týdnu. Nebo že jsem nikdy neměla psa a teď se tu najednou starám o tři - tudíž jasně že nevím jak zavolat na psa, aby dělal to co má a podobně. What a fucking surprise.
Nejmladší Bostonská je....hm. V životě jsem nepotkala nevychvovanějšího teenagera. Jasně, všichni jsou v tomhle věku často protivní a vzdorovití, ale ona je protivná 24/7. Člověk se jí naprosto normálně zeptá, co čte a ona okamžitě vyštěkne: "I don't want to talk about it!!!!".
Jedno ráno, kdy jsem naštěstí měla volno, se rozhodla vyhodit čerstvé a namazané bagety do koše jen proto, že byly v toastovači o minutu déle, než jak to má ráda. Jako pardon? To teda ne. Proč by někdo sakra vyhazoval čerstvé a dobré jídlo jen proto, že se hřálo 4 minuty a ne 3 minuty????
Psi....jo, mám je ráda, ale starat se o nejmladší fenku je hardcore. Je to velice mladý německý ovčák a není moc vycvičená, takže po mně vždycky skočí a protože je hodně těžká, mám co dělat, abych se udržela. Taky je nadlidský úkon ji venčit, protože stačí špatně držet a klidně člověka strhne.
Ještě že aspoň něco je tu fajn - jídlo. Fakt si užívám tu rozmanitost jídla v Americe. Hromady různých druhů a chutí. Me gusta.
A je fajn potkávat jiné au pair. Většina z nich jsou obvykle Němky, takže je dost annoying, když začnou šprechtit německy, ale naštěstí většina z nich chápe, jak je to nepříjemné, když nerozumíte tomu, co říkají. Takže pak mluví anglicky.
Nemám tu zatím sice žádné pořádné kamarádky a už vůbec ne někoho s podobným vkusem na cokoliv, ovšem většina těch holek má některé společné vlastnosti:
1. touha zanadávat si na host family
2. mají rády děti, avšak ne v tom přeslazeném stylu, kdy se z nich můžou radostí zcvoknout a cukrují nad nimi
3. zpívání v autě při poslechu rádia :D To obzvlášť miluju, protože je to prostě fajn

A takhle to zatím stačí.
Mimochodem, host mum si myslí, že tu nezvládnu s nimi žít. Thanks for support.
Ovšem jejich bývalá au pair, která je tu na měsíc se mnou, mi řekla, že se na takový názor mám vykašlat. Protože chyba je v host mum a ne ve mně. A že už párkrát hrozil (nebo i byl) v téhle rodině rematch (kvůli ní). Tudíž...uvidíme.