Září 2015

Game over

9. září 2015 v 22:55 | Danny |  Danny chce být au pair v USA
Tak a konec hry. Jsem zpátky v Česku a děsí mě představa, že tu potkám někoho, koho znám a bude se mě na to ptát.

Tak štěstí jsem teda rozhodně neměla. Protože jsem měla druhý rematch během jednoho (prvního, ahaha) měsíce, tak mi regional manager řekla, že pokud nezačnu komunikovat s někým během prvního týdne rematche, jedu domů. A jak jsem psala, dali mě do profilu na rematch jakožto neřidičku, protože si obě rodiny stěžovaly na moje nedostatečné řidičské zkušenosti. Tím pádem minimální šance, protože prostě Amerika.
Trochu jsem doufala, že když jsem jako au pair se zkušenostmi se "special needs", což každý nemá, tak že budu mít aspoň 1% šanci. Tak ne.
Druhá host family mi během posledních dnů několikrát řekla, že jsem byla s dětmi úžasná, že mě mají rády a že jsem k nim byla "gracious and kind", ale tak sakra když to tak je, proč mi nemohli dát šanci....ach jo. Ale zlí lidi to nebyli, zase se mi snažili říct co nejvíc pozitivních věcí a dovézt mě na letiště a abych si ty poslední dny co nejvíc užila. První Bostonská se ani nenamáhala říct mi nějaké sbohem, akorát mi předposlední den řekla, že se nemůže dočkat, až už konečně odejdu.Ovšem při pohledu zpět - Bostonská byla a je pěkná pizda a jestli se někdy dostanu k tomu, abych jí to osobně řekla, tak se to dozví. Chovala se ke mně přehlíživě a hnusně. Co taky ale čekat od zazobaný právničky, která donutí svojí bývalou au pair (prvních pár dní tu se mnou byla, aby mě zaučovala) aby jela vrátit toaletní papír, protože koupila nesprávnou barvu...

Takže v pondělí jsem přiletěla a po 33 hodinách beze spánku jsem pak už začínala mít i vidiny a slyšet vzduch...
Neviděla jsem prakticky nic z mého dream listu. Nedostala jsem se do Cali (LA, San Francisco), nenavštívila jsem Universal Studios ani Disneyland nebo snad Niagara Falls či Yellowstone.
Může to znít ukňouraně, ale víte vůbec někdo, jak dlouho jsem pro to dřela? Začínala jsem sbírat materiály a všechny zkušenosti už rok a půl před podáním přihlášky, stálo mě to strašného stresu a peněz.
Neuvidím svoje milované na koncertě v jejich home country.
Vrátila jsem se domů, kde je všechno pokažené a můj rozbitý vnitřek je ještě rozšlapanější než předtím.
Chtěla jsem si dát pauzu taky proto, abych se někde v zahraničí dala dohromady. Abych si dala do kupy svoje poruchové mentální zdraví, ujasnila si, co chci a něco si užila.
Včera bylo mojí první myšlenkou ráno při povinné cestě na pracák /nemám studentský status a teď už ani tu práci au pair/ bylo, jak si načasovat skok pod nějaké vozidlo a jestli by mě to fakt zabilo...
Přivezla jsem si ještě víc hřebíků do rakve.
Chci být pozitivní, ale někdy to jde blbě. Protože se zase jednou cítím jako failure.