Říjen 2015

Rekapitulace pobytu v USA

26. října 2015 v 10:07 | Danny |  Danny chce být au pair v USA
Tak jen taková rekapitulace toho, co jsem za 5 týdnů v USA stihla odpozorovat. Jistě bych našla víc rozdílů, ale už se mi nechce to sepisovat.
Jinak jsem ale zjistila svým krátkým výletem přece jen něco. Amerika není jako Evropa.
Než jsem odjela, říkala jsem si, že Amerika je Evropě nejspíš v mnohém podobná a že je to pořád kulturně blíž než jiný světadíl. No, možná je. Ale Evropa to není.
Silnice jsou jiný. Jinak tam fungují silniční pravidla, která vlastně pravidly nejsou. Aneb jejich "pravidlo", že když se na křižovatce bez cedulí sejde víc aut, první jede ten, kdo první přijel...řekla bych, že se tak musí výborně bourat.
Semafory. Celou dobu mi Němky vymlouvaly, že se mi to zdá, ale nezdálo (možná je to tak v Německu) - nám jde vždycky při rozjíždění červená, pak červená s oranžovou a potom zelená. Tady to jde prostě rovnou z červené na zelenou.
Automatická převodovka....oh bože, auta na automat jsou o tolik míň stresující?! Pár týdnů a už se mi k manuálu nechce.
Klimatizace, kam si stoupneš. Tohle mi chybět nebude, ty vražedné teplotní rozdíly mezi venkem a uzavřenými prostory, kde se klimatizuje jako o život. Zvlášť v restauracích. Člověk aby do nich i v létě chodil v péřovce a rukavicích.
Jídlo. Bylo drahý, ale zase ten výběr? Sakra, jak mě bude chybět Boloco, UNO a ty jejich zmrzlinárny jako JP Licks.
-> Zmrzlinárny. Všechny obchody zavírají v sedm, ale zmrzlinárny tu standardně jedou do desíti večer nebo i do půlnoci. Nevím, jestli to bylo jen u našeho Bostonu, nebo jestli je to celkově americká kultura, ale tady prostě děcka místo na tahy chodí o půlnoci na zmrzlinu. A že mi ty jejich obří porce zmrzliny se spousty druhy a posypkami budou chybět nejvíc.
Obchody. Tady mají otevřeno i o víkendu??? Ale nemyslím třeba supermarket - otevřená je knihovna, banka,.. Na jednu stranu, chudáci zaměstnanci. Na tu druhou, hurá pro nás přes týden vytížené.
-> Servis v obchodech a restauracích. Servírky a číšníci jsou ti nejpříjemnější lidé vůbec, pomalu by se pro vás rozkrájeli. Shop assistants v supermarketech vám ve většině obchodů skládají váš nákup do tašek a ještě vám ho vezou k autu. Což mě osobně připadalo mega trapný, nechat si od někoho cizího tahat moje těžké tašky, takže jsem si to stejně dělala sama. Ale řada Amíků je na to zvyklá a chápu, že třeba pro maminku / tatínka s dětmi na nákupě je to velké usnadnění práce.
Hygiena. Na jednu stranu, řetězce s jídlem jako Starbucks nebo Dunkin Donuts nejspíš podle zákona nemusí mít toalety, na stranu druhou, všude se dbá na to, aby jste měli ubrousky a hodně Američanů tahá antibakteriální gel na čištění rukou u sebe - dělá se i přívěšková verze na kabelku a už jsem to viděla několikrát. Okay. Čisté ruce jsou tu daleko důležitější než u nás, také proto Američani často kýchají do rukávu než jako my, přímo do dlaní. Což má svojí pointu, protože když si plivnete na ruce, asi byste takovou ruku nenabídli někomu k potřesení.
Zdvořilá neupřímnost. Na školení v NYC nám vysvětlovali, že když Američan říká "see you soon", ačkoliv jste se nikdy předtím neviděli a ani se asi nikdy potom neuvidíte, neříká to proto, aby vás naštval a neříká to, protože je to záměrná lež a je zlomyslný. Spíš jde o to, že oni se prý neradi loučí a chtějí být milí, tak říkají "uvidíme se brzo". Často říkají o věcech, jak jsou wonderful a excellent, i když my jako průměrní skeptičtí Češi bychom maximálně ucedili "no ujde to". Ale to je jen o přístupu a stylu, jakým se chovají k jiným lidem.
Jenny, jedna německá au pair, mi říkala, že americké holky jsou fake as fuck a strašně přehání a hned napoprvé, když vás vidí, mnohdy začnou s fontánou komplimentů o vašem lovely dress a jak vypadáte fabulous a bla bla bla. Prý je to ale taky kvůli tomu, že Američani se obecně snaží, aby se každý cítil dobře a rovnocenně - taková ta jejich snaha o korektnost, která nám někdy připadá pošahaná. Viz americké školy a zákaz tahat do školy jídlo, které obsahuje nějaké alergeny, jež by mohly ohrozit byť jednoho žáka (aspoň z nějakých zdrojů jsem o tom slyšela). Neříkám, že je to nutně lepší nebo horší. Jen je to jiné.
Daně. Tady je prostě nepochopíte. Nepřičítají se k cenám věcí (kromě oblečení, jež je bez daní), takže finální částka, kterou po vás budou chtít u kasy, je v podstatě loterie. Až později jsem zjistila, že daň v Massachusetts je 6,25%. Není to moc, ale zase pro mě jako Češku pak nárust ceny třeba o dolar dvacet u něčeho, co už před oznámenou daní stálo sedm dolarů, byla docela síla.
Kreditní karty. Tady s kreditkou nebo debitkou opravdu můžete mávat jak čaroděj hůlkou, protože snad všechny obchody jsou připravené na tuto možnost platby a dokonce ani nemusíte před zahájením placení oznamovat, že použijete kouzelný plast.
Drive-thru. Tady je drive-thru i u banky??? Lenost největší. Pak jeden pochopí, proč je tolik Američanů obézních. Je to kombinace toho, že všude jezdí autem (často ale fakt nemají na výběr, vzdálenosti jsou tu větší), všude je drive-thru a všude obří porce jídla.

Závěrem....ano, vrátila bych se. Nestihla jsem si to dostatečně užít. Po návratu je můj psychický stav ještě tragičtější a beru prášky na uklidnění, jinak by mě úroveň úzkosti, kterou mi způsobuje tělo, asi zabila. Vrátila bych se hned. I když ne samozřejmě ke své první host family. To radši mental asylum.
Ale zkušenost to byla zajímavá.