Březen 2018

Midwest v teplákách a s batohem

6. března 2018 v 5:21 | Danny |  Studium v kukuřičných polích Kansasu
Američani jsou fakt hodně jiní než Češi. Hlavně Midwest, v němž se teď nacházím, je jak jiná planeta.
Takže pojďme na to v bodech (to be correct, v odrážkách):

- Ranch, Ranch everywhere. Dressing, který chutná jako něco mezi tatarkou a italským dressingem. Nic světoborného, ale tady je to modla. Ranch se jí se vším, je populárnější než kečup nebo hořčice. Moje spolubydlící Maya dokonce jí PIZZU namáčenou v Ranchi. Což mi teda připadá jako prasárna, ale hele, už jsem tady jedla i pizzu s těstovinami jako toppingem - mám totiž takový debilní zvyk zkoušet nové věci a to i ty, u nichž nevím, co ta slova v jídelním lístku znamenají. Tohle se jmenovalo "zitti pizza". No, tak zitti jsou trubičkiovité těstoviny.
- Dresscode: tepláky a pantofle. Samozřejmě, pokud někdo pracuje jako top manager, tak ne. Ale do supermarketu se chodí v teplákách, bez podprsenky a v domácích pantoflích nebo plážovkách, i když je venku - 5 °C. Ovšem pozor, tohle se mi vlastně líbí. Všichni vědí, že nejdete na módní přehlídku, ale že jste prostě vypadli z bytu pro chleba a mac'n'cheese
- holky na univerzitách v USA nosí batohy, zatímco u nás (aspoň tedy v Praze) nosí aspoň půlka kabelku. Takže opět, tady nevypadám tak nemódně. A co si budeme povídat, batoh je do školy daleko praktičtější a zdravější pro záda/ramena. Akorát jsem ještě nepřišla na to, čím to je, že Češky mají kabelky a Američanky batohy. To tolik kašleme na studium, že nosíme leda tak propisku a kafe?
- o metalistu/punkáče nezavadíš
- čaj se prosím pěkně vaří tak, že narvete sáček do studené vody v hrnku a ten ohřejete v mikrovlnce. Z nějakého důvodu mi to připadá barbarské
- ohřívání studeného mléka prý je těžce neamerické, řekla mi spolubydlící Hannah
- žehlička? Nope. Žehlíme v sušičce, a to tak, že než jdeme ven, tak dáme sušit tričko na 10 minut, aby bylo bez záhybů
- okno se neotevírá. Místo otevření okna zadarmo větráme větrákem, který žere energii
- zbraně. O tom snad nemá cenu mluvit. Tohle na USA fakt nenávidím. Před asi 2 týdny střílení ve Floridě, furt nic. Kolik střílení ještě bude, než s tím někdo konečně něco udělá?
A co je fakt super, tady se smí nosit zbraně i do kampusu. Hurá. Konec konců:

(sorry, odmítá se to otočit. Vyfoceno ve škole.)

- studenti v hodinách skutečně odpovídají profesorovi na otázky položené celé třídě. U nás je ticho. Je jedno, jestli je to střední nebo vysoká škola, často prostě hrobově mlčíme. Nevím, čím to je. V Americe se očividně lidi tolik nestydí, asi je fakt pravda, že jsou odmala učení, že nevadí, když chybují. A taky pochybuji, že je učitelé tolik zesměšňují jako se to děje u nás, když odpovíte špatně - už na základce jsem se s tím setkala, o dalších stupních vzdělávání netřeba mluvit
- stáže, zájmové skupiny, pracovní zkušenosti, ambice - v USA je to neskutečně důležité a internships jsou seriózně braná věc a je občas dost těžké se na ně vůbec dostat. Neříkám, že u nás vás vezmou na každou stáž, ale tady je ta soutěživost opravdu daleko vyšší. Stejně tak v reálné práci. A kdo nemá během college nějaké členství klubech, tak neexistuje. Tady na KSU jsou občas roztomilé kluby, jako třeba klub the Burrow, který se týká Harryho Pottera, nebo Star Wars klub. To fakt nemáme. Jsou tu samozřejmě i kluby jako Leadership, Black Students Community či Mental Health Advocates. Vybere si úplně každý
- patriotismus. Že mají vlajky na trávníku a hrají hymnu při každé příležitosti jsem věděla. Ale že i většina produktů je hrdě označena americkou vlajkou? Tak třeba kartářek na zuby by teda vážně nemusel mít na obalu americkou vlajku. To se mám cítit vlastenecky i při odstraňování zubního plaku?
- to debilní popotahování. Američani jsou v tomhle jako Japonci, prostě na veřejnosti nesmrkají, protože to považují za neslušné. Jedna Američanka mi to dokonce přirovnala k močení na veřejnosti. Tak hlavně že hlasité pofrkování po celé dvě hodiny je úžasně vkusné
- univerzitní menza poskytuje snídaně, obědy, večeře. Ta naše má otevřevá jen 3,5 hodiny a hele, vlastně ne, Arnošta z Pardubic je zavřená :DD
- univerzita má vlastní policejní stanici
- fyzické i psychické nemoci se tu berou vážně a pokud o to požádáte, tak vás bez keců zařadí mezi studenty s upraveným přístupem. Nikdo neodsuzuje, snaží se vyjít vstříc
- jsem tu dva měsíce a zatím jsem ani jednou nemusela nikde ve školní práci používat citace. Alelůja. Ale platí to spíš jen pro bakalářské studium
- nekonečno úkolů. Úkoly z hodiny na hodinu. To mě děsně sere. I vzhledem k předchozímu bodu je to celé jak zpátky na střední. Předměty se v týdnu opakují, nejsou jen jednou. Na druhou stranu, je pravda, že díky neustálé práci po celý semestr má každý test/úkol/jiný typ assignment menší hodnotu, celková známka se skládá z několika faktorů. Takže se rozhodně nestane, že neděláte 4 měsíce nic, pak jdete jednou na test, na nějž se musíte nadrtit 30 stránek poznámek, a pak podle něj dostanete celou známku. Vzhledem k mé prachbídné paměti mi tohle vyhovuje, učit se po kouscích. A vidím, že dělám skutečné pokroky a něco si z té školy pamatuju. Zatím mám taky samá Áčka, huh. To doma neplatí, jsem dvojkař/Béčkař a valnou většinu naučeného úspěšně zapomenu
- kontrola občanky při nákupu alkoholu je skoro 100%
- reklamy v televizi jsou naprosto nesnesitelné. Nevypadá to, že by měly nějaké limity (u nás je to 12 minut reklam během hodiny vysílání max.) a skákají třeba každou 2. minutu. Navíc jsou občas dost explicitní, třeba o rakovině, daleko výraznější naznačování smrti, víc utahování si z někoho... celkem překvapivé na zemi, která je v mnohém tak prudérní