Srpen 2018

Dopisy lidem o tom, co bych jim byla bývala řekla, kdybych dostala šanci - 2

11. srpna 2018 v 17:08 | Danny |  Dopisy lidem, které jsem nějakým způsobem ztratila
Velmi rychle bych se do tebe zamilovala.
Vím to, protože stačily asi dva měsíce a já tě mám hodně ráda. A ty mě, což je skvělé. Často se to nestává, většinou máme crush na někoho, kdo ji nemá na nás a obráceně.
Myslíš si, že mám sexy tělo, že jsem roztomilá, hodná a zábavná. Jsi milý a moc chytrý a docela pěkný. Nejlepší jsou tvé oči a husté řasy, které je rámují. Jsi o něco nižší než já, což mi připadá hrozně vtipné. Ale nevadí to.
A přesto spolu být nemůžeme, protože nás dělí kontinenty a hlavně proto, že jsi tak rozhodl. A to mi zlomilo srdce, mé křehké srdce z mýdlové bubliny. A proč? Protože chceš mít kariéru v jaderném inženýrství, a tak ses rozhodl nechat školy a místo toho jít k mariňákům. Nelíbí se mi to, nelíbí. Takhle nemáme šanci spolu chodit, protože jsi měl přijet a místo toho budeš u zelených mozků, od nichž na rok nesmíš ani na krok.
Debilní armáda. Nenávidím rozkazy a nedokázala bych je plnit, jak to, že ty ano?
Trošičku mě mrzí, že jsi ani nezvážil nás dva. Ano, nikdy jsme spolu nechodili, protože jsme to nestihli. Ale kdybych mohla zůstat, určitě by se tak stalo, protože se k sobě hodíme. Aspoň myslím. Sice se bojím, že bychom možná v budoucnu nenašli společné zájmy, protože ti připadá dobrý film Interview a já vůbec nerozumím fyzice. Hodně si vymýšlím a jsem celkem spratek, který si z tebe rád utahuje, což ti naštěstí nevadí. Rozbrečí mě ledacos, a tobě se to povedlo několikrát. Ale určitě by to nějakou dobu fungovalo.
Trvalo šest let, šest zatracených osamělých let, než jsem někoho měla. Byl jsi moje první střízlivá pusa. Moje první líbání. Nevadilo ti mě to učit, ač jsi ze mě měl trochu srandu a jsi mladší než já.
Chci tě a děsně mě mrzí, že se to nepovedlo a možná se to nikdy nepovede. Přitom bychom oba chtěli. Mít ale já tvoje rozhodnutí na svém místě, tak ho odložím a dám ti šanci. Bohužel ne všichni berou tolik ohledů na ostatní, a to je možná mé mínus.
Možná mě čeká dalších šest osamělých let. Víš, první dva roky mi to nevadilo. Měla jsem spoustu práce se školou a byla jsem obecně dost zmatená. Ale ty další 4 roky byly celkem nepříjemné.
A teď, když jsem okusila, jaké to je, jaké by to mohlo být, jsem o to byla připravena. Kruté.
Víš, proč nevěřím v Boha, chlapečku? Protože kdyby nějaký byl a měl být dokonalý, tak nebude krutý. Nejen v tomhle, ale také v tom.
Nechci, aby mě tak krátký zážitek tak intenzivně bolel, ale co nadělám. Třeba jednou budeme mít šanci. A třeba to nebude za šest let.